Kritika Židů jako trestný čin, de facto realita česko-slovenských justičních systémů. S tím přišli už „sovětští“ revolucionáři. Co říkal Voltaire?

„Všechna zvířata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější“, to se objeví na zdi farmy, kterou ovládla prasata pro vyhnání lidí. Tolik z románu G. Orwella – Zvířecí farma (Animal farm). Podobně to vypadá i v české/slovenské justici. oficiálně jsou si před zákonem všichni rovni, ale židé jsou si víc rovni. Respektive požívají da facto a i de iure vysoce nad právní ochranu. Tento fenomén se táhle justicí po celou dobu od převratu v roce 1989 a v posledních letech dokonce výrazně zesiluje.

Trochu historie. Poprvé byl antisemitismus (kritika židů) v moderních dějinách prohlášen za trestný čin v roce 1918 v revolučním Rusku, trestem byla smrt. Jednalo se o reakci vládnoucí kliky komunistických revolucionářů (v naprosté většině židovského původů) na kritiku místního obyvatelstva vůči bezuzdnému teroru a vraždění ruské inteligenci, důstojníků a obchodníků, který „noví páni Ruska“ rozpoutali.

Ono si stačí připomenout výroky několika židovských revolucionářů té doby. Sám Trocký (Bronštejn) se tím nijak netajil: „Musíme Rusko přeměnit v poušť s bílými negry, na které uvalíme takovou tyranii, o které nesnili ani východní despotové. Jediný rozdíl bude, že to bude levicová a nikoliv pravicová tyranie, Bude to tyranie rudá a nikoliv bílá! To slovo rudá myslíme doslova, protože prolijeme takové potoky krve, že budou všechny lidské oběti z kapitalistických válek vedle toho blednout závistí. Největší bankéři zpoza oceánu s námi budou úzce spolupracovat. Pokud naše revoluce zvítězí, ustavíme vládu sionismu na troskách revolučního pohřbu a staneme se mocností, před kterou celý svět padne na kolena. My ukážeme, co je skutečná moc! Pomocí teroru a krvavé lázně zlikvidujeme ruskou inteligenci do stavu na úrovni idiocie a zvířecí existence… V tuto chvíli naši mladí muži, synové hodinářů [zrovna nástupník Džeržinského v Čece Jagoda byl syn židovského hodináře, pozn. red.] z Oděsy, Orla, Gomelu a Vinice ví, jak nenávidět všechno ruské. Jaké potěšení jim působí fysická likvidace ruské inteligence – důstojníků, akademiků a spisovatelů…” (Paměti Arona Simanoviče, k zakoupení třeba zde.)

Stejně tak se plánem genocidy Rusů netajil G. Zinovjev (vlastním jménem Hirsch Apfelbaum, židovského původu). Již v září  1918 otevřeně vyhlásil masovou genocidu ruského národa: „Potřebujeme 90 ze 100 milionů Sovětských Rusů. Pokud jde o ten zbytek [10 milionů], tak těm nemáme co říct. Ti musí být vyhlazeni…“Richard Pipes, The Russian Revolution (New York, 1990), str. 820.

Tento zákon platil až do roku 1940, kdy byl potichu zrušen. Za dob socialismu nebyl antisemitismus za trestný čin považován a také nedocházelo k jeho projevům, byť mezinárodní vztahy se státem Izrael byly velmi napjaté.

Po převratu v roce 1989 sice byla formálně podle zákona rovnost všech před zákonem a platila svoboda slova, ale de facto první náznaky, že to tak úplně neplatí se objevily velmi záhy. V roce 1994 v procesu proti Týdeníku Politika, kde jistý J. Tomáš byl za ostrou kritiku sionismu a Židů odsouzen k podmíněnému trestu. Přitom obecně k žádným projevům antisemitismu v české společnosti nedocházelo s výjimkou několika uměle nefouknutých a v zásadě bezvýznamných případů.

Jenže s jídlem roste chuť a tak v roce 2000 poslanci ODS M. Benda (jeho předci se údajně jmenovali Afterduft a přišli z Ukrajiny) a J. Payne (rovněž prý není českého původu) navrhli a prosadili neslavný zákon par. 260 a 261 TZ tzv. „zpochybňování holocaustu“. Ten byl sice obecný a platil jen v případě tzv. židovského holocaustu z období druhé světové války. Ve skutečnosti to znamenalo, že jakákoliv odchylka (byť vědecky zdůvodněná) od oficiálního výkladu dějin a případné kritiky židovské menšiny jako takové, začala být trestně stíhatelná a okamžitě se to také projevilo v praxi. O genocidě Rusů, nebo Arménů se tedy vést svobodná debata mohla, o židovském holocaustu nikoliv. Prožidovská lobby potom ještě za pomoci dalších menšin prosadila postupně další omezení svobody slova projevy pro většinové Čechy.

§355 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení

§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

§ 357 Šíření poplašné zprávy

§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy

§ 407 Podněcování k útočné válce

§ 365 Schvalování trestného činu

Současná situace je opravdu neradostná a je zjevné, že to všechno asi nebyla náhoda nýbrž jedna z etap plánu perverzních globálních elit na vytvoření nové totality „pravdy a lásky“, jak jí popisuje G. Orwell ve svém nadčasovém díle 1984. Uveďme si pár příkladů:

Pokud například by nějaký Čech urazil (byť i třeba jen náznakem, nebo ve fantasii oznamovatele, či vyšetřovatele)  dejme tomu příslušníka nějaké vyvolené menšiny, tak mu hned nad hlavou tancuje hejno paragrafů. (paradoxně kdyby urazil třeba Poláka, nebo Rusa, tak se mu nestane nic! Proto je zcela na místě mluvit o vyvolených menšinách). Pokud ale nějaký příslušník vyvolené menšiny urazí etnického Čecha, tak se vždy jedná o „svobodu projevu“ a nestane se mu nic. (naopak mediální mainstream bude pochvalně mručet, jak to těm „českým/slovenským náckům, fašistům, nacionalistům atd“ dotyčný nandal.) Pochopitelně všechny menšiny nejsou justicí a represivním aparátem hájeny stejně. Cikán má pochopitelně u soudu zcela jiné zastání než příslušník místní židovské obce, nebo nedej bože ještě navíc lgbt aktivista.

Nebo pokud by snad nějaký student byť i omylem uvedl jiné číslo v počtu židovských obětí tzv. holocaustu jiné, než ono oficiálně, vystavuje se riziku odnětí svobody až na 3 roky….  Jako by pravdivé historické události potřebovaly mít vynucování pravdy v zákonech!! Mimochodem staré německé přísloví říká. „Jen lež potřebuje oporu z berliček paragrafů, pravda dokáže stát sama o sobě….“ A jen připomínáme zkušenosti z totalitních nacistických a komunistických dob, že pokud je potřeba nějaké historické události podporovat hrozbou trestního zákona, pak to s jejich pravdivostí většinou nanejvýš pochybné.

Velký problém by možná dokonce čekal literárního kritika, pokud by uvedl, že německy píšící židovský autor Franz Kafka byl pouze průměrný spisovatel a nejspíš depresivní osoba, která patřila na psychiatrii a za jeho současnou světovou slávou spíš vidí „menšinový marketing“… to by jistě na nějaký paragraf TZ vydalo… Kdyby ale třeba nějaký pan „vyvolená menšina“ kritizoval J. Nerudu ve stejném smyslu „ Neruda byl podprůměrný český pisálek a produkt české šovinistické propagandy, rasismu, xenofobie, nacismu atd“, bylo by to stejnými lidmi vydáváno za veledílo intelektuálního ducha…

V praxi se o tom přesvědčil třeba předseda neparlamentní strany Národní demokracie A.B. Bartoš, který si u soudu odnesl za kritiku židů podmínku, kdy jeho trest byl rozhodnut na základě znaleckého posudku, kdy znalec konstatoval, že „obviněný má sice pravdu, ale je to nevyvážené….“. Jak vlastně vypadá tahle „nevyvážená pravda“?! Pravda buď je, nebo není! Stejnou zkušenost má slovenský vydavatel portálu Zem a Vek T. Rostas za jeh článek „Klín Židov mezi Slovanami“, kde citoval názory slovenských buditelů Kolár, Hurban, Vojanský, Štúr a dalších na vliv židovské menšiny na život běžných Slováků v jejich době (psali jsme zde) To bohužel nejsou ojedinělé případy a dnes jsou lidé již trestně stíháni za pár řádek na sociálních sítích. Svoboda slova bohužel pro etnické většinové Čechy doznala takové omezení, že si na adresu samozvaných vyvolených menšin dnes nemohou veřejně kriticky odvážit říct vlastně nic.

Jak to říkal Voltaire, „když chceš vědět, kdo ti vládne, podívej se, koho nesmíš kritizovat“.

Není na čase vzít si vládu ve vlastní zemi zase zpět do českých rukou a přestat být druhořadou většinou? Nebo se navždy smíří s tím, že pro Čechy jejich země bude kolonie a oni v postavení druhořadých ovčanů-otroků?

Joe Nowak, Chicago, USA