Sdílel jeden můj přítel na sociální síti. A má pravdu. Na barikádě totiž existuje jen my (v moderní době automaticky ti morálně oprávnění), nepřítel (v moderní době automaticky ten zločinný), a pomahači nepřítele (slabé charaktery, které ale postavíme do latě!). Pro jiné tam není místo.
Barikáda je záležitost vojenská, a jako taková přirozeně potřebuje velení. A jaké velení by se mohlo spokojit s tím, kdyby ho podřízení bojovníci neposlouchali? Zamyslete se, kdyby v blízké budoucnosti dospěla situace až k barikádám (ať ve smyslu pravém nebo přeneseném), z kterého centra síly nebo popularity by asi tak byl velitel na mé straně barikády, potažmo za co či pro koho přesně bych na barikádě bojoval.
Jestli s hodnotami, cíli, důvěryhodností, nebo umem v současnosti pravděpodobného velitele naší strany barikády máte velký problém, tak by jste měli chtít, aby na barikády nedošlo, dokud zbývá jiná aspoň trochu dobrá možnost. Ze stejného důvodu ti, kteří si myslí, že kdyby brzy došlo na barikády, tak mají velkou šanci, že zrovna z jejich kliky by byl velitel strany barikády, šíří, podsouvají a podporují bitevní myšlení druhu: „buď půjdeš k nám, nebo jsi nepřítel“, i když ještě nikdo ani nepostavil barikádu. Právě proto, aby ji postavili, aby umlčeli obtížné hlasy ne protivníků, nýbrž konkurentů, aby veleli lidem, kteří s nimi souhlasí sotva napůl a kteří by se jim za „nebitevních“ okolností tak nepodřídili.
Jestli někdo v době, kdy se dá dost dobrého udělat bez barikád, nebo dokonce lépe než s barikádami, volá po barikádách, nebo s nadšením takové volání poslouchá, a přitom ani není „jedna ruka“ s momentálně pravděpodobným velením strany barikády, může rovnou nosit tričko s nápisem „Jsem natvrdlý kanonenfutr toužící dát se naverbovat“. Na straně barikády pod velitelem, s nímž se nedostatečně ztotožňuje, sice bude bojovat za něco, s čím souhlasí jen se skřípěním zubů, a nebo čemu dost nerozumí. Ale nebudu tajit, i tak to má pro určité lidi přednosti: jsou ušetřeni neustálého vybírání si, pochyb, argumentování, prostě myšlení. Také se dočkají příležitosti nadávat, a při troše štěstí plivnou/praštit/vystřelit (podle okolností) na protivníka.
Není-li člověk velitelem a když nechce sabotovat své vlastní, tak zapojení se v bitvě nezbytně vyžaduje okleštění toho, co říká a dělá. Platí to stejně jak na žabo myší úrovni, tak na úrovni nejvyšší, globální. Je dost možné, že nadnárodní, finančně zdatné síly, které mají klíčové hráče na obou stranách (potenciální)barikády, mají hlavní cíl právě udržování bitevního myšlení (i u těch lidí, kteří sami přímo nebojují), a k tomu se hodí občas skutečné bitvy. (Přímý vojenský výsledek těchto bitev přitom může být až na druhém místě). Za stavu všudypřítomného bitevního myšlení je lehce zdůvodněné obvinit nezávislé myslitele, co si troufli mluvit podle sebe, z postranních motivů ulejváků či zrádců. Při probíhající skutečné bitvě pak jsou opatření proti projevům, co mohou nahlodat jednotu mé strany barikády, pochopitelné a přijatelné v podstatě pro každého na ní.
Kdyby jste významně směrovali ideologii na obou stranách barikády, co lepšího by jste mohli chtít? Nemuseli by jste si dělat těžkou hlavu s přívrženci třetích cest (co by třeba i začaly pokukovat mimo Váš, Vaší pro veřejnost určenou ideologií namalovaný, obraz světa), že by nebezpečně posílily. Ty jsou totiž automaticky podezřelé, a jejich potlačení sotva vyvolá nějaký nesouhlas. Za panujícího bitevního myšlení je neskonale těžší zatoulat se mimo hřiště oficiální, či polooficiální ideologie.
Vezměme si jako příklad studenou válku: na jedné straně byl spoře maskovaný materialismus ve vydání kapitalistickém, na druhé straně takzvaně „vědecký“ materialismus ve vydání komunistickém. Tyto režimy se projevovaly vzájemně nepřátelsky, veřejnost na obou stranách to vnímala a byla naladěná vidět svět polaritou komunismus-kapitalismu. Každý názor hledící mimo tuto osu byl na Západě nekonkurenceschopný, a na Východě zakázaný (kdyby nepřátelství přitvrdilo, určitě by byly zakázány i na Západě).
Tak co: myslíte si, že by v současnosti v Čechách vedl národní stranu barikády velitel, pod kterým by jste bez nechuti sloužili na barikádě? Myslíte si, že český národ, nebo evropští běloši, už nemají lepší naději, než barikádu? Pokud si nemyslíte ani jedno, moc nevěřte těm, co mezi Čechy, nebo mezi bílými národy „staví barikády“ kvůli malichernostem. A radši ani těm, co s nápadně velkou oblibou tahají do civilní diskuze vojenský slovník jako válka, bitva, bojovník, frontová linie. Takoví lidé dost možná nechtějí, aby jste mysleli, ale aby jste je poslouchali a dělali, co řeknou.
Václav S.
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.