V multikulturním Německu mají menšiny pré. Těší se de iure vysoké nadprávní ochraně, policie se na ně netroufá, nebo jim otevřeně straní.
Problém nastane, když si to privilegované menšiny rozdají mezi sebou. Jako loni v na univerzitě v Hamburku. Tam pořádala „německo-izraelská společnost“ seminář, který byl několikrát narušen muslimskými účastníky, kteří protestovali proti vraždění Palestinců v Gaze.
Vyvrcholením byla bitka mezi Somálkou-muslimkou (26) a židovkou – manželkou organizátora (56). Nejdříve se do sebe obě dámy z vyvolených menšin pustily slovně, následně ale podle údajů napadené muslimka začala Židovku fackovat a bít pěstí do obličeje. Ta se bránila škrábáním a kousáním. Podle vlastních slov utrpěla Židovka otřes mozku a silné bolesti hlavy, lékařské ošetření ale podle všeho nevyhledala. Překvapivě také neexistuje podle všeho filmový záznam události, ačkoliv mobilní telefon s kamerou má dnes skoro každý.
Vedení Univerzity a města bylo z počátku mírně zaskočené. Ono může být problém hned na místě vyhodnotit, která menšina je víc vyvolená, ale brzy měli všichni jasno. Antisemitismus přece trpět nemohou. Podobně lavírovala i policie, než jí bylo vysvětleno, „kdo je tady pánem“.
Incident nyní skončil (po roce) u soudu a muslimka byla odsouzená. Soudu bylo jasné, že né všechny privilegované menšiny jsou si rovné. Je zdánlivý paradox, že mnozí Židé přesto velmi aktivně léta podporují masovou imigraci muslimů do Evropy a pak naříkají nad jejich „antisemitismem“.
To ostře kontrastuje s útoky vyvolených menšin na etnické Němce. Když uprchlík zapíchne, nebo znásilní místního, tak se nic neděje. Většinou je prohlášen za „mentálně nemocného“, krátce zavřen do blázince a pak potichu propuštěn. Napadený Němec je ještě nakonec rád že přežil a není popotahován za nenávist, pokud by se snad bránil.
Německo má být zničeno a „vyvolené“ menšiny na tom pracují už léta. Některé jako organizátor, jiné jako nástroj.
Mike Donák, Texas, USA