Liberální demokracie ve zrychleném režimu přebírá praktiky nejhorších totalitních režimů. Nejde jí jen o umlčení politických oponentů, ale i o jejich existenční zničení. Je vidět, že neomarxistické liberální demokracie a bolševické marxistické totality má stejnou ideovou základnu a že za nimi stojí i stejný typ lidí. (O původu bolševický revolucionářů jsme psali zde) Již F. von Hayek říkal, „totalitě jde o zničení člověka jako takového, tedy i odebrání mu možnosti obživy“.
Aktuálně to vidíme na příkladu předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše. Toho zjevně politicky instruovaný soud odsoudil za „neschválenou“ kritiku jisté vyvolené menšiny (vznešeně se tomu říká hanobení rasy a zločin z nenávisti) a nyní se režim rozhodl zničit ho i ekonomicky. Zakázal mu provozovat vydavatelskou živnost. Respektive odebral mu živnostenské oprávnění, protože byl pravomocně odsouzen. Bartoš se tak ocitne bez možnosti se sám živit. Kvůli jeho politické aktivitě se každý zaměstnavatel bude bát ho zaměstnat, aby neměl problém s exponenty „liberální“ demokracie, kteří se zmocnili naší země. To velmi připomíná komunismus každému, kdo ho zažil. Možná někoho překvapí, že se ho žádný tzv. disident (Vondra, Benda, Žantovský, Dienstbier atd) nezastal. Nebo ta proklamovaná svoboda slova, byla a je určena jen pro ně a pár vyvolených? Pravě oni by přitom měli mít pochopení pro podobnou zlovůli režimu. Nebo jim snad o nastolení tohoto režimu šlo?
Nemusíte sice s názory pana Bartoše souhlasit, ale svoboda je o tom, že dokážete vyslechnout i názory, které se vám nelíbí! Jenže zkuste tohle někomu vyprávět v knihovně V. Havla, v člověku v plísni, a ve většině parlamentních politických stran (s výjimkou SPD a snad Trikolora)….atd.
Daniel Roubíček
Svoboda je nedělitelná. Buď je, nebo není. Komunisti nám oplátkou za ztrátu svobody a terorizování oponentů nabídli sociální jistoty. Neomarxisti nám jako protihodnotu nenabízejí nic.
A co od chazaru čekáte?