Sovětský režim nebyl ruský! Byla to záležitost etnických menšin a jedna výrazně převažovala

Při současné antiruské hysterii, kdy Rus (Putin) může uplně za všechny hříchy světa, a v mediálním mainstreamu se objevuje často výraz „ruský komunismus“. Je na čase položit si historickou otázku. Byl sovětský režim skutečně ruský? Nic tomu nenasvědčuje! Naopak většinu sovětských kádrů tvořily neruské menšiny a jedna dokonce významně převažovala.

V rámci našeho cyklu, Odkrýváme „skrytou“ historii se tentokrát zaměřujeme na údajně ruskou bolševickou revoluci a vládu a údajně ruský bolševický teror.

Zdá se, že se jedná o jednu z největších nepravd (lží) 20. století. Bolševismus v Rusku byl všechno, jenom né ruský. Rusové v řadách bolševiků hráli zcela podružnou roli a zdá se, že komunismus ani nepodporovali.
Rusové jako národ na bolševickou revoluci doplatili ze všech nejvíc. Sovětský režim znamenal skutečnou genocidu ruské inteligence, šlechty, duchovenstva a národa jako takového…

Může to znít neuvěřitelně (tedy pro ty, co vycházejí z oficiální establishmentové propagand), ale začátek 20. století zastihl carské Rusko v době skutečného ekonomického a politického rozkvětu.

Rostla průmyslová produkce, stavěla se železnice, zvyšovala se životní úroveň. Vedle toho se Rusové těšili v té době neobvyklé svobodě slova, shromažďování, víry… jenže to nemělo mít dlouhého trvání. Když jistý V. Uljanov (Lenin) spolu se svými souputníky nasedl ve Švýcarsku do vlaku a nechal se německou tajnou službou odvézt do Petrohradu, mělo se vše nevratně změnit. Lenin sám Rusko a Rusy nenáviděl a nijak ho jeho rozkvět nezajímal. Ostatně sám byl kalmicko-židovsko-švédsko-německo-čuvačského původu. (Jeho dědeček byl ukrajinský Žid a jmenoval se Izrael Blanc a později konvertoval k pravoslavné církvi zřejmě z kariérně zištných důvodů) O Rusech se Lenin vyjadřoval pohrdlivě „Inteligentní člověk v Rusku je skoro vždycky Žid“ (Richard Pipes, The Russian Revolution (New York: Knopf, 1990),s. 352)

Nyní si projděme etnické složení vůdčích bolševických orgánů. Začněme to připomenutím, že vycházeli z učení K. Marxe, který sám pocházel z Trieru v Německu z rabínské rodiny.

Když těsně před „říjnovým“ uchopením moci vytvořili bolševici první vedení, tak jeho personální složení bylo Lenin, Bubnov (jediný Rus), Stalin (Gruzínec) a Trocky, Sokolnikov, Zinoviev a Kameněv (všichni Židé).  To rovněž platilo po uchopení moci bolševiky. L. Trocky (Bronstejn – Žid) velel Rudé armádě a nějakou dobu byl i „ministrem zahraničí“, J. Sverdlov (Solomon – Žid) byl ústřední tajemník strany a de facto předseda vlády, Grigori Zinoviev (Radomyslsky – Žid) vedl komunistickou Internacionálu,  Kominternu). Dále tiskový komisař  Karl Radek (Sobelsohn  – Žid), následoval ministr zahraničí  Maxim Litvinov (Wallach – Žid), Lev Kamenev (Rosenfeld) a Moisei Uritsky oba Židé. Zapomenout nemůžeme na F. Dzeržinského, který velel CEKA (tajná policie a byl původem Polák) a již zmiňovaného J.V. Stalina (Gruzínce). Jak opět vidíme etničtí Rusové hráli ve vedení bolševického Ruska (SSSR) od začátku zcela nevýznamnou roli a to v SSSR trvalo až do 60 let 20 století! Tehdy se částečně počet etnických Rusů ve vedení komunistické strany navýšil.

Jak ostatně napsal americký velvyslanec David R. Francis již v lednu 1918 v depeši do  Washingtonu: „Bolševičtí vůdci zde, z nichž většina jsou Židé a 90 procent z nich přišlo z ciziny, se o Rusko nezajímají, Jejich jediný zájem je internacionalismus a chtějí rozpoutat světovou revoluci“, (David R. Francis, Russia from the American Embassy (New York: 1921), s. 214.)

Významné židovské noviny American Hebrew na podzim roku 1920 otevřeně napsaly: „Bolševická revoluce v Rusku byla výsledkem židovského myšlení, úsilí, nespokojenosti a pokusu o přestavbu“ (American Hebrew (New York), Sept. 1920. Nathan Glazer and Daniel Patrick Moynihan, Beyond the Melting Pot (Cambridge, Mass.: 1963), s. 268.)

Že měli tito zahraniční revolucionáři s Rusy nekalé úmysly hned od začátku je patrné z projevu Grigori Zinovieva ze září  1918, kdy otevřeně vyhlásil masovou genocidu ruského národa: „Potřebujeme 90 mil ze 100 milionů Sovětských Rusů. Pokud jde o ten zbytek (10 milionů) tak těm nemáme co říct. Ti musí být vyhlazeni…“Richard Pipes, The Russian Revolution (New York: 1990), s. 820.

A vyhlazovací mašinerie se dala do pohybu okamžitě. Je opět příznačné, že naprostou většinu vedoucích represivních kádrů netvořili etničtí Rusové. Například CEKA (tajná policie) její náčelník byl F. Džeržinský (Polák), naprostá většina vyšších důstojníků, vyšetřovatelů, velitelů táborů Gulag a popravčích komand pak byli Židé. (Což otevřeně přiznávají i židovští autoři jako například Sonya Margolina (Das Ende der Lügen: Russland und die Juden im 20. Jahrhundert (Berlin: 1992) Některé zdroje dokonce hovoří o tom, že mezi příslušníky CEKA bylo 90 procent Židů a zbytek Poláci, Litevci, či Gruzínci… Rusové téměř žádní…

Strůjcem ukrajinského hladomoru byl Lazar M. Kaganovič, který rovněž nebyl Rus (byl židovského původu). Stejně tak nebyla ruská naprostá většina velitelů koncentračních táborů GULAG. Většinu tvořili Židé a doplněné několika dalšími menšinami.

Ostatně není bez zajímavosti, že ihned několik měsíců po uchopení moci, Bolševická vláda prohlásila antisemitismus za zločin pod trestem smrti, protože ruská veřejnost velmi citlivě vnímala, kdo se podílí na masovém teroru a vraždění v Rusku.

Vysoce nadproporční podíl menšin v represivním sovětském aparátu byl tedy zcela v moci menšin a především židovských revolucionářů. To se pak s výjimkou krátkého období po 2 světové válce stalo železným pravidlem sovětské moci. Vezměme si například prvních několik velitelů CEKA- NKVD – tajné policie. Džeržinský (Polák), Menžinský (polsko- židovský původ), Jagoda (Žid), Ježov (Žid), Berija (Gruzínec) a první etnický Rus v čele tajné policie byl až v roce 1954 jmenovaný Serov!

Celkem se odhaduje, že tomuto sociálnímu experimentu podlehlo více než 21 milionů etnických Rusů! Někteří autoři hovoří dokonce celkem o 30-40 milionech obětí.

Je ale zajímavé, že nikdo nemluví o „ruském holocaustu“. Bylo těch 21 milionů Rusů povražděných vesměs neruskými bolševiky snad něco menšího, než oněch 6 mil Židů povražděných nacisty? Jsou snad Rusové lidé „druhé kategorie“. Nebo se nechce veřejně přiznat, kdo se vraždění účastnil? Nebo se současným „elitám“ nehodí pravda o jejich globalistického plánu světové komunistické revoluce a původu těch, kdo ho uváděli v život?

Jaké měli světoví sociální inženýři a sovětští revolucionáři s Ruskem a Rusy od samého počátku plány nám ostatně přiblíží citát jednoho z jejich vůdců L.D. Trockého (vlastním jménem D. Bronstein – Žid) „Musíme Rusko přeměnit v poušt s bílými negry, na které uvalíme takovou tyranii, o které nesnili ani východní despotové. Jediný rozdíl bude, že to bude levicová a nikoliv pravicová tyranie, Bude to tyranie rudá a nikoliv bílá! To slovo rudá myslíme doslova, protože prolijeme takové potoky krve, že budou všechny lidské oběti z kapitalistických válek vedle toho blednout závistí. Největší bankéři z poza oceánu s námi budou úzce spolupracovat, Pokud naše revoluce zvítězí, ustavíme vládu sionismu na troskách revolučního pohřbu a staneme se mocností, před kterou celý svět padne na kolena. My ukážeme, co je skutečná moc! Pomocí teroru a krvavé lázně zlikvidujeme ruskou inteligenci do stavu na úrovni idiocie a zvířecí existence… V tuto chvíli naši mladí muži, synové hodinářů z Oděsy, Orla, Gomelu a Vinice ví, jak nenávidět všechno ruské. Jaké potěšení jim působí fysická likvidace ruské inteligence – důstojníků, akademiků a spisovatelů…“ (Paměti Arona Simanoviche, k zakoupení třeba zde)

Jak to pak „tihle synové hodinářů z Oděsy“ prováděli v praxi se můžete podívat v ruském filmu Čekista. Jen upozorňujeme, že je to jen pro silné nátury!

Ruský národ se stal tedy skutečnou obětí bolševického sociálního inženýrství prováděného cizími menšinami. Hovořit  proto o ruské bolševické revoluci je naprostý nesmysl a urážka těch desítek milionů obětí z řad ruského národa…!! Což se zdá být ale nepříjemná pravda pro mnohé dnešní „liberální demokraty a humanisty“ a jejich globalistické pány.

Ostatně i nastolení komunistických režimů ve střední Evropě se dělo podobným způsobem. Například v  Maďarsku nenastolili komunismus  etničtí Maďaři, ale lidé jako L. Rajk (šef komunistické tajné policie) a M. Rakosi (vlastním jménem Rosenfeld), nebo u nás známá jména předních komunistů jako R. Slánský, B. Reicin, O. Fischl, R. Margolius, O. Šling, J. London, E. Rosenberg atd… již ze samotných jmen je patrné, že se o žádné etnické Madary, nebo Čechy nejednalo….  Totéž platí pro Polsko, Rumunsko, Bulharsko, ale třeba i bývalou NDR.

Pro ilustraci seznam členů „vlády“ Maďarské republiky rad, jak ho publikoval letošní časopis Reflex… Je patrné, že stejně jako v Rusku o žádné etnické Maďary nejednalo…!

Prezidentem Maďarské republiky rad (Magyarországi Tanácsköztársaság)se stal Sándor Garbai, lidovým komisařem zahraničí a faktickým vůdcem oslnivý řečník Béla Kun (v roce 1906 si změnil jméno z Aaron Kohn), jeho zástupcem Péter Augustin (Augenstein), komisařem vojenství József Pogány (Schwartz), jeho náměstky Béla Szántó (Schreiber) a Tibor Szamuely (Sámuel), komisařem vnitra Jenő Landler a jeho zástupcem Béla Vágó (Weiss), lidovým komisařem pro státní školství Zsigmond Kunfi (Kunstätter), jeho náměstkem filozof, estetik a literární kritik György Lukács (Lőwinger), náměstky komisaře obchodu Mátyás Rákosi (Emanuel Róth nebo též Rosenfeld) a József Haubrich, lidovým komisařem zemědělství Jenő Hamburger a náměstky Sándor Csizmandia, Károly Vantus a György Nyisztor, komisařem pro sociální otázky Vilmos Böhm, náměstky Gyula Hevesi (Honig) a Antal Dvorcsák, komisařem pro veřejné stravování Mór Erdélyi (Ehrlich), náměstkem Artúr Illés (Braun), německým komisařem Henrik Kalmár (Kohn), ruským Oreszt Szabó, budapešťskými Mór Preisz, Sándor Vince (Weinberger) a László Dienes, policejním a politickým komisařem Dezső Bíró (Burger) a Seidler a guvernérem Rakousko-uherské banky Gyula Lengyel (Goldstein).

Není nezajímavé, že nejméně dvacet komisařů, tedy bezmála dvě třetiny, bylo židovského původu.  (Reflex 21/3/2019)

Aron G.

Vážení čtenáři a přátelé svobody, FB nám opět zablokoval účet (naposledy to bylo před Prague Pride). Pokus s tímto textem souhlasíte, můžete ho prosím sdílet dál. Stejně nakonec společně zvítězíme a tyhle nepřátele svobody a totalitáře porazíme, ale potřebujeme nyní Vaši pomoc. Děkujeme předem! Vaše Redakce www.ceskavec.com