Co mají společného ekonomický krach Pákistánu, Srí Lanky, Laosu a několika afrických zemí?
Neschopnost splácet obří čínské půjčky na nesmyslné infrastrukturní projekty. Pár příkladů: v Pákistánu se postavila železnice a zmodernizoval přístav, který nikdo nevyužívá. V chudém Laosu postavily čínské firmy vysokorychlostní vlak, na který ale místnií nemají peníze. V Etiopii končí čínská železnice v půli země. Čína tak pomocí dluhů a korupce místních vlád dosáhla vazalského postavení svých dlužníků. Na Srí Lance dnes Čína de facto vlastní většinu státní strategické infrastruktury, ale země je dál zmítaná hladem a extrémní chudobou. Pákistán je před ekonomickým krachem a v zemi se šíží obavy z hladu a vypuknutí dříve nemyslitelných epidemií. Afrika je na tom podobně. Čínské půjšky ale vidíme i v Evropě. Třeba Černá hora za ně postavila dalnici atunel, které ale skoro nikdo nevyužívá kvůli vysokým poplatkům a dluhy vládě zůstavají.
Když se na čínský model zahraniční „pomoci“ podíváte z blízka, tak vás až zarazí, že takhle dříve fungovaly a dodnes fungují západní vlády. Takhle se vysávaly a vysávají kolonie díky tomu, že je ovládají přes obří dluhy. Jen pán se změnil. Už nesedí v Londýně a New Yorku, ale v Pekingu. Jenže tohle nemají Čínané z vlastní hlavy, jedná se o starodávný židovský koncept z Tory a Talmudu – ovládání pomocí nesplatitelného dluhu. Ona je vůbec otázka, kdo Čínu řídí. Činané to nutně být nemusí, spíš to vypadá na globální finanční oligarchii.
Pokud čtenáři připadá obří zadlužování ČR náhoda, tak by se měl zamyslet nad tím, kdo ho do něj uvrhl a kdo z toho profituje. Připomínám, že orientaci na čínské infrastrukturní projekty prosazoval bývalý prezident M, Zeman. Jaká asi měl cíle?
autor pracuje ve financích