Prvního září začal školní rok a ten se tentokrát nese v „ukrajinském rytmu“. Do českých škol nastoupily desítky tisíc ukrajinských dětí bez základní znalosti češtiny. Vláda je nasadila přímo do českých škol mezi české žáky. Tím podpořila plíživý trend z posledních asi 15 let, kdy se na českých základních školách objevuje stále větší počet dětí cizinců bez základní znalosti českého jazyka. Většinou se jedná o Ukrajince, Vietnamce, ale i děti arabských, nebo černošských rodičů. Již loni dosahoval počet cizích dětí na některých pražských školách 30%! Letos je to ještě mnohem horší.
Modelová třída na naší ZŠ (skutečný stav). První třída. celkem 27 dětí – z nich je 6 ukrajinských (5 z nich neumí vůbec česky, jedno tady absolvovalo 1. rok mateřské školky), dále jsou ve třídě 2 vietnamské děti, jedno z nich ovládá pouze základy českého jazyka. Na třídu připadá 30% dětí cizinců, přitom loni jsme nikde nepřekročili hranici 15%! 22% procent všech dětí v té třídě neovládá český jazyk, prošly pouze krátkou jazykovou přípravou. Ta je ale zcela nedostatečná, protože děti doma žijí v cizojazyčném prostředí, které je strhává zpět. Podobná situace ve všech dalších třídách. Složením žáků pochopitelně trpí výuka, děti, které výkladu nerozumí, přestanou časem dávat pozor a začnou naprosto přirozeně „zlobit“ a rušit výuku pro ostatní. Máme k dispozici ukrajinskou a vietnamskou asistentku, která dětem a hlavně rodičům překládá, co mají ve škole dělat, ale to je jen další rušení výuky pro české děti.
Děti cizinců vytvářejí jazykové hloučky a baví se o přestávkách pouze se svými krajany ve své mateřštině. Ukrajinci mezi sebou rusky, Vietnamci vietnamsky.
Na druhém stupni je situace umocněna věkem dětí, udržet pozornost osmáka, který nerozumím jazyku výuky, je skoro nemožné a tak začne dělat z nudy problémy.
Ukrajinské děti se sice asi jazyk časem (odhaduji do jednoho roku) naučí, ale pro české děti bude ten rok zcela ztrátový, chodily sice do školy, ale nic se tam nenaučily. Na to se shoduje celý náš pedagogický sbor. Jenže „nahoře“ tohle nechce nikdo slyšet.
Klademe se rovněž otázku, proč nevzniklo separátní školství pro děti ukrajinských uprchlíků? Vždyť podle oficiálních údajů přišla k nám z Ukrajiny vzdělaná elita a tedy jistě i mnoho učitelů. Poskytnout pro ně odpovídající prostory a zaplatit ukrajinské pedagogy byl jistě bylo možné a neničilo by to vzdělání českým dětem.
Jenže z nějakého důvodu bylo hned od prvního dne vládou rozhodnuto, že ukrajinské děti budou zařazeny do českých tříd bez ohledu na jejich jazykové znalosti.
Výsledek vidí už po prvním měsíci. České děti se zlepšují v ruštině (k překvapení mladších kolegů, všechny ukrajinské děti bez ohledu z jaké části Ukrajiny pochází, mluví pouze rusky). na čtení a psaní a počty zatím bohužel nebyl čas!
Na škole se nám připravuje po koronaviru další generace žáků, která bude mít nižší znalosti než jejich předchůdci. To je dlouhodobá strategie český vládních elit. Podle nich se mají školy stát socializačními centry, kde se bude pěstovat výuka „kritického myšlení“, jen na skutečné vzdělaní bohužel nedojde.
Je otázkou, kdy to začne vadit rodičům českých dětí? Budou za budoucnost svých dětí bojovat? Současným elitám je budoucnost našich dětí a národa lhostejná. Sami si dají děti do soukromých škol, kde žádní Ukrajinci ani Vietnamci nebudou.
učitelka
Redakci je jméno autorky textu známo, ale z důvodu obav o její bezpečnost ho nezveřejňujeme. Také jsme pozměnili text stylisticky tak, aby se podle něj nedala odvážná učitelka identifikovat.