V neděli proběhly v Německu volby do Bundestagu. Jejich výsledky jsou známé a není potřeba zde o nich diskutovat. Co se ale taktně opomíjí, je obrovský počet korespondenčních hlasů. Tedy hlasů, nad kterými není žádná kontrola. Nikdo neví, kdo je ve skutečnosti poslal, kdo ve skutečnosti hlasovat atd. Přitom se odhaduje, že letos počet korespondenčních hlasů dosáhne skoro 50% všech hlasů! Ve spolkových volbách v roce 2017 to bylo oficiálně již skoro 30% (28,6%) všech hlasů.
Že korespondenční hlasy slouží ke snadnému švindlování (vzpomeňte si na prezidentské volby v Rakousku a otevřené volební podvody s korespondenčními hlasy, či nedávné prezidentské volby v USA) ve prospěch toho, kdo ovládá volební mašinérii (volební komise, centrální sčítání a má podporu v mediích, které budou následné výsledky voleb legitimizovat), je v západních demokraciích obecně známo.
Díky tomu vládnoucí liberální demokracie nemůže nikdy prohrát, ačkoliv nemá de facto žádnou voličskou podporu. Není tedy divu, že v ČR volají po korespondenčním hlasování strany, které musí získávat volební výsledky podivnými metodami (naposledy musel spadnout volební server, aby se vůbec TOP09 a STAN dostaly do parlamentu).
Ve volbách za současných podmínek změny režimu dosáhnout nelze, protože se vždy na poslední chvíli objeví „nezapočítané“ korespondenční hlasy, které situaci zvrátí. Vlastenci a jejich strany by tohle měli vzít na vědomí a zamyslet se nad další stranickou strategií.
Milan v Německu