Předevčírem odpoledne [konec května, poznámka redakce] jsem šel na nákupy. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby nebyla doba koronavirová, kdybych nešel bez roušky, a kdybych si nezapnul nahrávání zvuku (aby jste mi věřili, že jsem si to nevymyslel).
Totiž na právním portálu Česká justice vyšlo „Advokát Černý: Nouzový stav skončil, plošné pokračování zákazů a příkazů je nezákonné„. Po přečtení jsem se ještě přesvědčil na webu poslanecké sněmovny, že skutečně poslední schválený nouzový stav skončil a nový není, a podíval se do zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví na paragraf, na který se odvolává vláda ve svých „epidemických příkazech“ českým občanům. Nezbylo mi než s panem advokátem Černým souhlasit.
Na webu vlády České republiky totiž stojí „Ministerstvo zdravotnictví nařizuje postupem podle § 69 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 všem osobám…“.
§ 69, odstavec 1, písmeno b):
zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,
Píše se tam skupin, píše se tam oblastí!!! Přitom já nejsem přímo (např. kdybych přijel z rizikové země), ani nepřímo (např. kdyby byli z nákazy podezřelí obyvatelé Karlových Varů) zařazen do žádné skupiny! Vláda si vymyslela a na nás občany zkouší, že paušálně všichni obyvatelé České republiky jsou podezřelá skupina. Kdo umí číst a má zdravý rozum, je mu jasné, že to je překrucování toho zákona. Dál v odstavci 2 také není nic, co by opravňovalo vládu udělat z celé země jednu velkou rizikovou oblast.
Premiér Babiš a ministr zdravotnictví Vojtěch si z nás dělají srandu, a my držíme huby a krok. Kdybych já nezákonně někomu omezoval osobní svobodu, to by se mnou státní aparát zatočil! Když něco takového dělá vláda všem lidem v zemi, tak ti, co jsou jako ovce, jí ještě fandí, a policie jí poslouchá. Však si to sami poslechněte:
Při nákupu v první prodejně jsem si všiml dalších nejmíň 3 zákazníků bez roušek. Mě naopak vidělo i celkem dost zaměstnanců. Nikdo mi nic neřekl, zaplatil jsem u samoobslužné pokladny a odešel s dobrým pocitem, že to s Čechy ještě není špatné. Nahrávku z ní nedávám, nic na ní není.
V druhé paní prodavačka namítla, že bych měl být onáhubkovaný, ale nakonec mě obsloužila. Možná k tomu přispělo, že u nich lidi jedli uvnitř u stolků jen pár metrů od ní, a možná jí došla ta absurdita. Pořád dobré, rostla u mě spokojenost s naším rozumným a nepoddajným národem. Zvukový záznam:
Ve třetí můj optimismus poněkud znejistěl, když jsem zahlédl jen 1 člověka bez roušky, přitom tam bylo spousta lidí. Do něho se u kas kvůli tomu, že nemá náhubek, pustila ostraha. Načež jsem nahlas řekl o nezákonnosti vládních opatření. Nějaké ženské ve frontě mi odvětili, že nezákonnost jim nevadí, že opatření chrání jejich zdraví, že nemám respekt ke druhým, apod. Pokladní mě odmítla obsloužit, tak jsem odešel, a ani si pořádně nepovídal s ostrahou, která na mě už měla čas. Omlouvám se posluchačům, měl jsem si předem nacvičit, co budu říkat, mluvit bez přípravy a pod tlakem mi zrovna moc nešlo.
Ve čtvrté obsluhovala paní s východoslovanským přízvukem a s rouškou „na půl žerdi“ (tak, že zakrývá ústa, ale ne nos). Na mou beznáhubkovost nic neřekla a normálně mě obsloužila (záznam nedávám).
V páté si toho, že nemám roušku, paní od pokladny všimla, sotva jsem začal nakupovat. Říkala že bez roušky nemůžu, a na mou otázku, jestli mě obslouží, nebo ne, odpověděla tak, že jsem jí nerozuměl, tak jsem odešel bez nákupu.
V šesté si mě brzy všiml kluk z ostrahy a hned začal prosazovat rouškovou povinnost. Z mé nespolupráce asi trochu znejistěl, tak si přivedl druhého. Ten trval na tom, že tam rozkazuje on, zatímco já chtěl k pokladně a tam se dovědět, jestli mě obslouží, nebo ne. Nakonec jsme se „domluvili“, že to necháme na policii. Při čekáni na policisty byli i na humorné momenty, jsou v audiozáznamu.
Asi všichni známe vtipy na policisty, ale oproti ostraze byl jejich příchod jasné zlepšení. V ideálním světě by policisté měli znát všechny předpisy které s jejich prací mohou souviset, ale v opravdovém světě je to nereálné. Takže jsem předem počítal s možností, že o právní stránce vládních korona-nařízení nebudou mít ponětí. Nebyl jsem pak zaskočen, když mi kvůli jejich nedodržení vyčetli, „že odmítám respektovat právní systém České republiky“. Ale věci se pohnuly, a celkem s nimi bylo příjemné pořízení. O rezignaci občanů na užívání svých práv smutně vypovídá to, že jsem ten den prý byl (a už bylo pozdní odpoledne) první beznáhubkář, kterého řešili.
Nakonec jsem policistům nepřidělal práci, pokus o nákup v uvažovaném obchodě jsem vynechal, a místo toho si zbylé věci nakoupil u Vietnamky, co měla roušku „na půl žerdi“, a mě nic neřekla (záznam nedávám). Záznamy jsem poslal zkrácené, ale věrně vystihují skutečnost.
Tomáš N.
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.