Když se v roce 1990 ukázalo, že Češi nemají zájem o budování „občanské společnosti“ havlistického typu a Havlovo Občanské Forum utrpělo naprostý volební debakl, znamenalo to ještě jedno: v Čechách zavládla po mnoha letech bezprecedentní svoboda slova. Ta svoboda se týkala úplně každého a bylo jedno, jaké politické, či společenské názory prezentoval. Pozoruhodné na tom je ještě to, že v této době nedocházelo k žádným útokům na práva, či svobody menšin. (byť první náznak, že se situace bude asi brzy měnit a „svoboda slova neplatí pro všechny stejně“ se objevil již v roce 1994 v procesu proti Týdeníku Politika, kde jistý J. Tomáš byl za ostrou kritiku sionismu a Židů odsouzen k podmíněnému trestu).
Nicméně toto bezprecedentní skoro absolutní svobody slova období trvalo necelých 10 let a prvním skutečným zlomem byla aktivita tehdejších poslanců ODS Marka Bendy (stále poslanec za ODS a bývalý havlistický disident) a J. Payneho (dnes europoslanec za Svobodné). Byl to onen neslavně proslulý zákon par. 260 a 261 TZ tzv. „zpochybňování holocaustu“, který sice tehdy socialistická vláda M. Zemana odmítla, ale sněmovna pod vedením ODS si prosadila svou. Dnes se můžeme pouze domnívat, co pány Bendu a Payna k této smutné aktivitě proti svobodě slova vedlo, (zda nějaká osobní motivace ve snaze vyhovět svým přátelům, či se jen prostě řídili příkazy nějakých zahraničních šéfů, či nějaká jiná), ale džin byl z lahve venku a nešlo ho vrátit zpátky! Hráz svobody byla každopádně protržena a nejrůznější menšiny v tom viděly příležitost k získání dříve nemyslitelné nadprávní de iure ochrany a současně vědomí, že si je někdo nedovolí kritizovat, ať již budou dělat, či říkat cokoliv. Česká většina se tím dostala de iure do podřízeného postavení a de facto bylo to první skutečné polistopadové oficiální porušení ústavního principu rovnosti všech občanů před zákonem.
Dalším zlomovým okamžikem byl vstup do EU a přijímání tzv. unijní legislativy. To byla ta nejrůznější antidiskriminační agenda a podobné kousky z per bruselských byrokratů, která se k nám valila po byrokraticko unijní dálnici symbolizující tzv. „evropské hodnoty“. Postupně jsme se dostali do stavu, že svoboda slova odpovídá zhruba stavu svobody slova na konci komunistického režimu a dochází k jejímu dalšímu systémovému omezování a to je velmi smutné.
Nás právní řád dnes obsahuje nejrůznější zákony omezující svobodu slova. Namátkou jen ty nejznámější:
§355 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
§ 357 Šíření poplašné zprávy
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy
§ 407 Podněcování k útočné válce
§ 365 Schvalování trestného činu
Současná situace je opravdu neradostná a je zjevné, že to všechno asi nebyla náhoda nýbrž jedna z etap plánu perverzních globálních elit na vytvoření nové totality „pravdy a lásky“, jak jí popisuje G. Orwell ve svém nadčasovém díle 1984. Uveďme si pár příkladů:
Pokud například by nějaký Čech urazil (byť i třeba jen náznakem, nebo ve fantasii oznamovatele, či vyšetřovatele) dejme tomu příslušníka nějaké vyvolené menšiny, tak mu hned nad hlavou tancuje hejno paragrafů. (paradoxně kdyby urazil třeba Poláka, nebo Rusa, tak se mu nestane nic! Proto je zcela na místě mluvit o vyvolených menšinách). Pokud ale nějaký příslušník vyvolené menšiny urazí etnického Čecha, tak se vždy jedná o „svobodu projevu“ a nestane se mu nic. (naopak mediální mainstream bude ještě pochvalně mručet, jak to těm „náckům, homofobům atd“ Čechům dotyčný nandal.)
Nebo pokud by snad nějaký student byť i omylem uvedl jiné číslo v počtu židovských obětí tzv. holocaustu jiné, než ono oficiálně, vystavuje se riziku odnětí svobody až na 3 roky…. Jako by pravdivé historické události potřebovaly mít vynucování pravdy v zákonech!! Mimochodem staré německé přísloví říká. „Jen lež potřebuje oporu z berliček paragrafů, pravda dokáže stát sama o sobě….“ A jen připomínáme zkušenosti z totalitních nacistických a komunistických dob, že pokud je potřeba nějaké historické události podporovat hrozbou trestního zákona, pak to s jejich pravdivostí většinou nanejvýš pochybné. Zajímavé je, že kdyby totéž udělal v případě Armenců, Rusů apod., tak se mu nestane nic.
Stejně neuvěřitelné nám pak může připadat nedávné odsouzení předsedy jisté malé politické strany, který se provinil tím, že projevil veřejně názor na historickou událost starou více než 100 let a jeho názor se odklonil od oficiálně „schválené“ verze výkladu této historické události ze strany vládnoucího establishmentu…
Velký problém by možná dokonce čekal literárního kritika, pokud by uvedl, že německy píšící židovský autor Franz Kafka byl pouze průměrný spisovatel a nejspíš depresivní osoba, která patřila na psychiatrii a za jeho současnou světovou slávou spíš vidí „menšinový marketing“… to by jistě na nějaký paragraf TZ vydalo… Kdyby ale třeba nějaký pan „vyvolená menšina“ kritizoval J. Nerudu ve stejném smyslu „ Neruda byl poprůměrný český pisálek a produkt české šovinistické propagandy, rasismu, xenofobie, nacismu atd“, bylo by to stejnými lidmi vydáváno za veledílo intelektuálního ducha…
Úplně stejně se tento systém dvojího metru přenesl do hodnocení násilných trestných činů a to již končí sranda. Pokud se příslušník nějaké preferované menšiny (např. Cikán) stane obětí násilí ze strany bílých Čechů, pak mohou útočníci očekávat mnohaleté tresty (třeba i 20 let). Když se role vymění, tak útočící Cikáni/imigranti (vyvolené menšiny) vždy vyjdou buď s mírným trestem, či jsou osvobozeni a celý proces je ještě doprovázen mediální dehonestací českých obětí v mainstreamovém tisku a ze strany etno „neziskovek“ typu Romea apod. Vše vy stylu, vždyť si za to mohou vlastně sami…
Dnes jsme v situaci, kdy vládnoucí režim a v tom má podporu všech parlamentních stran (snad s výjimkou SPD) využívá tohoto perverzního právního systému k politickému boji proti svým potenciálním protivníkům z antisystémových stran a kritikům jeho vládnutí obecně. Prostě pokud nevyznáváš hodnoty „sjednocené Evropy a liberální demokracie“ – oboje jest synonymem pro neomarxistickou totalitu, pak patříš před soud a do vězení. Stejně nebezpečné je i rozlití tohoto jedu nesvobody do celé společnosti. Dnes opět (jako za komunistů) můžete být za nesprávné názory propuštěni z práce, mít problémy ve škole atd. Problém je, že totalitní režim u kontroly veřejného prostoru nikdy neskončí. Jeho zájem se velmi brzy přesune i do soukromé sféry všech jeho podřízených… V budoucnu tedy nepůjde zdaleka jen o veřejné projevy, ale i o to, co kdo říká v soukromí, nebo co si kdo dokonce snad i jen myslí… (Zločin závadného myšlení – viz Orwell 1984). Ostatně vidíme, že v Západní Evropě (a bohužel i u nás) se toto již v určitém ohledu děje. Nelíbí se Vám to? Tak se podle toho chovejte, jednejte a případně i volte!
A. Fišer