Proč je městský intelektuál ten nejhloupější tvor na zemi?

Nedávný text o podivných večerkách a skutečné obživě Vietnamců v ČR vyvolal v mém okolí jistou diskuzi a ta je tak neuvěřitelná, že se musím veřejně podělit o pár příběhů, které to ilustrují. Neb smích prodlužuje život…

Příběh první
Jistá dáma, manažerka ve velké mezinárodní korporaci, se svěřila našemu společnému známému, že její dítě začalo experimentovat s drogami. Celý příběh se odehrál následovně: Dotyčná se rozvedla s otcem toho dítěte (prý ji to manželství již „nenaplňovalo“). Za nějaký krátký čas se náhodou s jejich dítětem (které rozvod rodičů pochopitelně těžce neslo) začal náhle kamarádit vietnamský spolužák. (Tomu dítěti bylo méně než 15 let!). Matka to tehdy vítala, jak prý je to pro jejich dítě dobře, že bude bez předsudků a bude mít respekt k té různorodosti a jiným kulturám. Dokonce své dítě vyzývala, aby mu pomáhalo s učením, které onen vietnamský spolužák zvládal velmi těžko (byť záhadně měl prý výborné známky). Až jednou dítě přišlo domů v mírně podivné náladě, prostě lidově řečeno bylo sjeté. Matka ho podrobila výslechu a ukázalo se, že mu ve večerce, kterou provozuje rodina onoho vietnamského spolužáka, dali jeho rodiče zkusit zakouřit marihuanu. (Zde bych rád upozornil, že marihuana není žádná nevýznamná a bezproblémová droga, pokud je na ní dotyčný citlivý, tak může mít celoživotní následky i po jediné zkušenosti s ní!) Matka tedy zkontaktovala otce dítěte a proběhla porada, co dělat. Překvapivě zavrhli variantu jít na policii, či si stěžovat ve škole, či si to jít chlapsky (v případě potřeby i ručně) vyříkat s oněmi Vietnamci, co tu trávu jejich dítěti dali. Oba pracují jako významní manažeři ve velkých zahraničních korporacích a prý se báli, že by to mohlo negativně ovlivnit jejich kariéru! (Že by nebyli dost „pro různorodost a diversitu“, nebo (Bože chraň) by je někdo mohl nařknout z xenofobie a rasismu!). Nakonec se rozhodli dát dítě na jinou školu, oficiálně z důvodu lepší dopravní dostupnosti.

Dohra
Za čas jsme se potkali ve třech, ta dáma, já a náš společný známý. Z matky toho dítěte vylezlo, že v nové škole se o totéž pokusil jiný vietnamský spolužák. (Tentokrát dívka a to jen potvrzuje onu tezi, že Vietnamci mají v rámci svých rodin velmi propracovaný drogový marketing, jenž se zaměřuje na ty nejzranitelnější potenciální oběti z řad mládeže). Na naši otázku, co udělala a zda svému dítěti zakázala se s vietnamskými spolužáky kamarádit, se na nás vylekaně podívala. Prý by to mohlo ohrozit jeho a její budoucnost, ve smyslu že „nejsou dost otevření různorodosti, či že mají rasové předsudky“. Div se nám tam nerozbrečela, co prý má dělat, jak prý si myslela, že jsou ti Vietnamci integrovaní, mají ty rodinné hodnoty a tvrdě u nás pracují. A zatím… Přátelsky se jí, ptám kolik má její firma vietnamských zákazníků. Prý asi žádné. Ptám se, zda jí to nepřijde divné, když Vietnamci provozují přibližně 5 až 7000 večerek a tedy by měly prodávat výrobky její firmy. A doporučuji jí neformální konzultaci s kolegy z jejího obchodního oddělení, ti jí jistě vysvětlí, jaká je ve skutečnosti funkce těchto vietnamských večerek (krycí byznys pro kriminální aktivity svých majitelů).

Finále
Po čase jsme se opět viděli: Tak její firma prý má databázi více než 12 000 zákazníků z tzv. „nezávislého trhu“ (malé obchody). A z nich jen jednoho vietnamského zákazníka, který je ale neaktivní, tj. nikdy nic neodebral. Kolega z obchodního jí prý řekl, že vietnamské večerky na obrat její firmy nemají žádný význam. Teď ta dáma dumá, z čeho asi mají Vietnamci v ČR obživu… Jako nádavek mi vypráví, jak její kolegyně chodila s dětmi na nějaké hřiště, snad v Praze 2, které o víkendu terorizuje gang asijských skoro teenagerů (pravděpodobně Vietnamců) a ohrožuje ostatní děti. Tak daly místní matky malých dětí hlavu dohromady a chtěly to řešit. Jenže se ukázalo, že dvě pracují v nějaké velké korporaci, další v redakci jakéhosi mainstreamového média, atd. A tak nakonec ze všech vylezlo, že se bojí. Vždyť by je někdo mohl obvinit z „rasismu, a že nejsou dost pro diversitu“… Tak raději na hřiště přestaly chodit.

Příběh druhý
Známý, právník ve velké firmě, se mi chlubil, jak bezvadně a výhodně pronajal byt vietnamské rodině s dítětem. Na mojí otázku, zda ví, co dělá, a zda ví, co zde dělají Vietnamci, se mi dostalo přednášky, jak jsou slušní a pracovití a mají ty rodinné hodnoty, i na geniální vietnamské děti tehdy došlo. Myslel jsem si své… Uběhl zhruba rok a znovu jsme se potkali. Došla řeč i na vietnamské nájemníky. Prý mu zaplatili dva nájmy a pak přestali platit. Nemohl je sehnat, telefon bral někdo cizí, kdo „nemluvit česky“. Tak se do bytu vypravil. Byt našel ve velmi opotřebovaném stavu a v kuchyni, kromě zaneřáděného sporáku a trouby, i jakousi aparaturu, která připomíná (ukázal mi fotku na mobilu) varnu pervitinu. Stěžoval si, že mu kauce, kterou od nich vybral, nebude stačit ani na pokrytí způsobených škod (propálená podlaha, začouzené zdi, atd.), a to prý nepočítá ušlý nájem v době rekonstrukce. Přátelsky mu proto klepu na rameno a ptám se, zda ví, že při vaření pervitinu vznikají jedovaté látky, které zamoří celý prostor. Radši by měl vyměnit podlahy, oškrábat a znovu nahodit omítku, atd. Na čele mu v tu chvíli vyrážejí krůpěje potu. Chudák… ani nedojedl oběd.

Dohra
Před pár dny jsme spolu opět mluvili. Prý se pokusil o těch nájemnících pátrat přes spolužáky u policie. Prý jsou nezvěstní… To v případě Vietnamců znamená, že jsou zřejmě na útěku, nebo mrtví. A stěžuje si, že od té doby má rovněž v onom bytu šváby.

Příběh třetí
Známý, manager ve významné finanční zahraniční korporaci, se dal před pár lety z kariérních důvodů k pravdolásce. Takže najednou chtěl „vést dialog s muslimy“, byl pro „diverzitu“, či mu nevadila „adopce dětí homosexuály“… Navíc k tomu jeho děti chodí zrovna do školy s vietnamskými spolužáky. Při každém setkání mě neopomněl poučit, jak jsou skvěle integrováni, chytří, jak se o ně oni tvrdě pracující rodiče – večerkáři vzorně starají, jak je rád, že se s nimi jeho děti kamarádi, atd. atd. Až přišel jednou trochu vyděšený. Onen vietnamský rodič – večerkář náhle zmizel. Což znamená, že je buď ve vězení, nebo na útěku, nebo již není naživu, protože ho zlikvidovala vietnamská drogová konkurence a on je teď nejspíš vařen někde v kotli na polívku Pho Bo. A ten známý nyní dumá, jak to vysvětlí svým dětem. Aby to někde neřekly a jeho někdo neudal, že není „otevřený jiným kulturám a má předsudky“, což by mohlo ohrozit slibnou kariéru, kterou konečně, díky příklonu k pravdolásce, získal…

Co mají tyto příběhy společného? Jejich hlavními protagonisty jsou humanitně (VŠ včetně práv a ekonomie) vzdělaní městští intelektuálové, pracující ve velkých korporacích a nakladatelstvích. (Ale můžete si tam přidat ministerstva, významné úřady, redakce, VŠ, firmy závislé na grantech EU, atd). Ty dnes jak předpoklad úspěšné kariéry nepožadují pouze odborné znalosti, ale i politické postoje, které je nutno veřejně proklamovat a uctívat. (Pokud to někomu připomíná socialismus, tak si to pamatuje zcela správně!) Také to vyžaduje osvojení si určité mluvy – jakéhosi newspeaku (1984 od G. Orwella by nyní měla být povinná četba!). Takže musíte být pro „diversitu“, či různorodost, projevovat toleranci, požadovat manželství „pro všechny“, nebo bojovat proti homofóbii, xenofobii, antisemitismu, apod.

Někdy ale nastává dilema, jak se k takovým požadovaným politickým postojům postavit, pokud jsou přímo v rozporu  s vašimi zájmy. (Například když imigranti, nebo pedofilové ohrožují budoucnost a život vašeho dítěte). Zde by každý soudný rodič hájil zájmy svého dítěte. Nikoliv ale současný humanitně „vzdělaný“ městský intelektuál. A to již začíná hraničit se sebezničující perverzí…

Logicky si musíme klást otázku, proč se to děje? Je odpovědí pouze narůstající byrokratizace velkých aparátů a jejich vlastní zákonitosti (viz. třeba teze P. Hampla v knize Prolomení hradeb), nebo se jedná o jiný jev? Třeba hlavními hybateli jsou špičky finanční oligarchie, které prostřednictvím vlád a jimi vlastněných korporací provádějí cílenou destrukci tzv. bílého Západu? Či jsou hybatelé nějací jiní?

Odpověď na tuto otázku je zatím nejasná. Nicméně je zřejmé, že pouze byrokracií velkých organizací to zjevně vysvětlit nelze, byť asi hraje nějakou druhotnou roli.

To však nic nemění na skutečnosti, že současný městský intelektuál je nejhloupější tvor pod sluncem!

D. Gold

Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.