Zase jsem kdesi četl dobře míněný výrok o poučení se z historie. Konkrétně ne ve formě „kdo se nepoučí … opakovat“, nýbrž ve formě „národ, který se nepoučí … opakovat“.
Co se týče politiky, je verze s národem smysluplnější, protože jedinec, když náhodou zrovna není diktátorem, se mohl poučit a stejně mu to může být málo platné, když se nepoučili jeho spoluobčané. Na druhou stranu je verze s národem tak idealistická, až je hypotetická. Totiž prozkoumejme okolnosti a možnosti poučení se komplet celého národa (no dobře, spokojím se s jeho výraznou, např. dvěma třetinami, když je dost dobrá i na změny ústavy). Ochotu a zájem rozebírat nebudu, ale ať se každý zamyslí, kolik lidí v jeho širokém okolí se (asi) zabývá čtením historických knih a kolik jich na základě různých událostí zkouší vyslovit obecná pravidla.
Do archivů drtivá většina lidí za celý život nevstoupí. Kdy jste se naposled podívali byť jen do dobových novin? Já už nějaký rok zpátky. A to nemluvě o komplexním výzkumu k nějaké otázce z originálních listin, artefaktů, amatérských filmových záběrů, u novějších věcí hledání a rozhovorů s pamětníky. A protože určitě bude spousta odpovědí chybět a pár jiných odpovědí si zase protiřečit, poctivé vyhodnocení, shrnutí a závěr nebudou nic jednoduchého. Kdy naposled jste něco takového dělali? Já nikdy.
Takže v praxi skoro každý vyžaduje historická fakta někým „předžvýkaná“ v podobě knih a pořadů, jinak jsou pro něj nedostupná nebo „nestravitelná“. Historici, kteří píší knihy či dělají pořady, jsou nevyhnutelně subjektivní. Už jen v tom, odkud průzkum začnou a u jak vzdálených souvislostí skončí – někde musí, jinak by nikdy žádnou práci nemohli začít ani dodělat. Ale to je ještě maličkost. Většina historiků svou práci dělá z pozice zaměstnance, a většině jejich zaměstnavatelů není jedno, jaké téma, důraz a interpretaci zmíněná práce bude mít. Navíc zrovna u nás a v ostatní Evropě za některá tvrzení hrozí přímo trestní stíhání.
Historie pochopitelně byla vždy jedním z nejzpolitizovanějších oborů a vždy v ní byly politické objednávky po propagandě. Bylo by záhodno si nejprve aspoň uvědomit realitu, v níž žijeme. Jak je zřejmé, ani inteligentní a vzdělaní lidé to často neudělali. Přitom ti, kteří hledají nějaké poučení v (nedej bože modernější) historii, bez toho budou klamat sami sebe. A ať vůbec nečakjí, že poučování se z historie začne být národní sport. Spousta lidí na to nejsou dost chytří a nebo je to hlavně nezajímá. Opakovat fráze, co do nich nacpala škola nebo byly aspoň tisíckrát opakované v televizi, je jediné poučení z historie, kterou sami bezprostředně neprožili, jaké se od nich dá očekávat. (Což jim samozřejmě nic neubírá na volebním právu).
Aby se z historie, tj. co nejpravdivěji, nejobsažněji a nejnestraněji známé minulosti, poučil celý národ, je nesplnitelné přání. Zato aby se historizující propagandou, jenž sama sobě dá název „historie“, nechala velká část národa vodit za nos, je velmi možné. Ale to je zajisté jen drobná vada s malicherným dopadem, protože jak vidíme, liberální demokracie rozkvétá i s ní 🙂 Přece nebudeme hned vyjukaní, „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ je jen kousek Orwellova románu, zajisté ve skutečnosti na poučení se z historie tolik nezáleží 😉😃
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.