V českém parlamentu probíhá další kolo vzrušených debat o umožnění manželství stejnopohlavních párů včetně adopcí dětí pro homosexuální páry. Argumentuje se láskou, kterou prý budou gayové dětem prokazovat. To vše bývá podepřepo ze zahraničí importovanými rychlo výzkumy, které vždy vedou akademici, kteří jsou sami většinou homosexuálové, nebo homosexuální agendu aktivně podporují – většinou ze zištných důvodů. Odpůrci adopcí naopak tvrdí, že gayové chtějí děti na hraní a děti se budou stávat obětí pedofilních homosexuálů a jejich perverzních hrátek. Argumentují, že homosexuálové mají na svědomí nejméně 40% všech pedofilních znásilnění. Kdo má v téhle emociálně vypjaté debatě pravdu?
Odpoveď nám do jisté míry nabízí příklad od sousedů z „vyspělého“ Německa. V Berlíně před několika desetiletími proběhl tzv. Kentnerův experiment. Úřady tehdy přidělovaly děti bez rodin do pedofilních domácností a očekávaly, že pedofilové budou mít na děti pozitivní vliv.
Výsledek nikoho soudného nepřekvapil. Homosexuální pedofilové ve všech případech přidělené dědi sexuálně zneužívali a týrali. Celé to trvalo desítky let a liberální politici a úředníci se snažili vše zamést pod koberec. Media pochopitelně mlčela. Nakonec se ale oběti pomocí soudních sporů domohly spravedlnosti a určité finanční náhrady.
Podporovatelé homo agendy asi namítnou, že né všichni gayové jsou pedofilové. To je sice pravda, ale mnoho jich pedofilní sklony bohužel má. Po uzavření homosexuálního sňatku budou mít najednou nárok získat legálně cizí dítě do své péče. Jak to pak dopadne, to už víme! Nepochybně to ví i plačka Pekarová, na Hradě sedící Petr Pavel a další. Přesto tuhle káru táhnou dál. Ptám se proč?
