Dnes už všudypřítomná censura neustále narůstá. Nejčastěji slyšíme, že důvodem posílení censury je nepřátelské Rusko, které chce zničit naši křehkou demokracii. A demokracie se musí bránit! Demokratický systém takto legitimizuje cenzuru.
V naší historii není censura ničím novým. Pro pochopení demokratické censury není od věci se podívat na censuru v nedávné minulosti. V období normalizace měla censura dvě hlavní složky. Zaprvé chránila politický systém, zadruhé stát jako základní jednotku soužití. Systém byl socialistický. Proto byly censurované informační zdroje, které propagovaly kapitalismus. Stát měl silné postavení. Z toho plynula censura protistátních postojů a názorů.
U demokratické cenzury je velice zajímavé, že absentuje druhá složka (ochrana státu). Demokratická censura chrání jen samotnou demokracii. Už od antických dob je stát pojímaný jako základní společenská jednotka umožňující přežití. První úlohou státu je zajištění přežití a reprodukce dané společnosti sdružené ve státní instituci. Na druhém místě je kvalita života. Stát má prostředkovat dobrý život (bonum commune).
To však není vše. Demokratická censura nejenže nebrání stát, ale dokonce censuruje zdroje, které usilují o záchranu státu. Pro přežití jsou v technicky pokročilé době důležité dovážené energie. Proč demokratičtí censoři omezují zdroje, které v tomto smyslu hovoří o energetickém ohrožení státu? Proč demokratičtí cenzoři omezují informace, které ukazují na nebezpečné zatažení státu do války? O neřešitelný hlavolam jde jen na první pohled. Řešení je zcela jednoduché.
Současný systém liberální demokracie je protistátní! Stát v základním slova smyslu liberální demokrati úspěšně dekonstruují. Hranice státu byly zrušeny. Vše je ukradeno, rozdáno, prodáno. O národním státu nelze hovořit. Národnost má nulovou hodnotu, v liberální demokracii je volitelná. Občanství lze snadno získat podobně jako členství v nějakém sportovním klubu. Cizinci a menšiny jsou zvýhodňováni. Ano, toto není náhodná situace, jde o produkt liberální demokracie. Liberální demokracie nutně směřuje k likvidaci státu.
RF spíš představuje silný, funkční stát. Systém je tam také demokratický. Vzhledem ke kulturním danostem však v Rusku přetrvává koncept silného státu se silnou personou v čele. To je asi jeden z hlavních důvodů odporu liberálních demokratů vůči Ruské federaci. Když v konfliktu nějakým způsobem zvítězí Rusko, bude to signál, že koncept suverénního státu je silnější, než volná bez-státní občanská společnost na západě.
Jinak samozřejmě liberální demokrati k censuře nemají žádný důvod. V pluralitní demokracie musí mít názory stejnou hodnotu. Lze dát příklad tří názorů:
1) Putin je přítel Čechů,
2) Putin je vůči Čechům netečný,
3) Putin je nepřítel Čechů.
Liberální demokrat nemá absolutně žádné právo, aby někomu radil, co si v této záležitosti má myslet. Podle liberálních demokratů existuje pluralita pravd. Každý má svou pravdu. Nemůžeme dokonce říct, že by jiné kultury nebo státy v něčem pravdu neměly. Jde přece je o úhel pohledu a hlasování.
V otázce ověřování faktů je to podobné. Každý fakt lze nahlédnou z nekonečného množství úhlů pohledu. Každý fakt doprovází nekonečné množství faktů. Pochopení faktu vždy předchází nějaké pochopení souvislostí. Když někde zabije nějaký granát civilistu, nevíme, jakou stranou byl vystřelen. Navíc to ani přesně vědět nemůžeme. Vždy jen vycházíme ze znalostí souvislostí, do které vkomponujeme námi vybrané vhodné fakty.
Z nastíněného vyplývá, že nás liberální demokrati pěkně tahají za nos. V demokratické censuře se nejedná o pravdu. Jde jen o ochranu protistátního systému.
