Svoboda slova je bud pro všechny a nebo není vůbec. Po krátkém nadechnutí po převratu v roce 1989, kdy se neschopným řídícím kádrům z řad disidentů zastřešených oficiální figurou V .Havla nepodařilo hned nastolit represivní režim, se Češi opět ocitli v nesvobodném tyranském režimu zvaném „liberální demokracie“. Češi zažili bezprecedentní desetiletí svobody slova, ale ta začala postupně erodovat.
K právnímu ukotvení omezení svobody slova pak došlo poprvé v roce 2000 na základě návrhu 2 údajně židovských poslanců ODS M. Bendy a J. Payneho a byl to neslavně proslulý zákon o „popírání genocidy“ (da facto zakazující kritiku židů a jejich interpretaci poválečných dějin). Na ten se pak nabalily další zákony zakazují kritiku toho, či onoho a dneska bílý heterosexuální Čech už nemůže kritizovat skoro nikoho.
Svoboda slova znamená, že můžete veřejně říct „je to židovina“. Když mohou příslušnici menšin mluvit hanlivě o majoritních Češích (Čecháčci, česká zaprděnost atd.), pak přece musí mít Češi právo mluvit stejně o nich. Pokud se to někoho dotýká, může se přece vystěhovat to vlasti svých prapředků a nemusí „nenávist“ Čechů zažívat.
Svoboda slova je buď pro všechny, nebo není. Žádná jiná možnost neexistuje. Slovní spojení „Limitovaná svoboda slova“ je ze své podstaty nesmysl!
P.S. Nemyslete si, že tady v USA je to dnes o mnoho lepší. Jen to slovo židovina zatím říkat bez obav můžeme.
Joe Nowak, Chicago, USA
Článek nemusí vyjadřovat názor redakce