Dopadneme takhle, nebo se dokážeme postavit globální lžidokracii na odpor?

Jeden den Jirky Konečnýho

Je brzy ráno, 18 února 2036… Čip v mé ruce začne pískat. Sakra, co se děje, zdá se mi, že spím teprve pět minut. Otevírám oči, stisknu silně místo na levé ruce, kde mám implantovaný čip a ten okamžitě přestane pískat.

Chci rozsvítit světlo u postele, ale elektřina nejde. Včera nefoukal vítr a bylo úplně zataženo. Celý den. Vypnuli nám světelné obvody a když se zadaří, tak půjdou aspoň zásuvky. Sedám na postel a uvědomuji si, jaká je v místnosti zima. Sdílené ubytovny jsou vytápěny v režimu C-2, což je maximálně na 12 stupňů. Musím rychle rozkliknout informační panel na chodbě a dostat se na svoji osobní stránku. Musím zkrátka zjistit, proč mě budí tak brzy.

Vyťukám svoji bankovní identitu a jako PIN datum narození. Chvíli čekám, systém je asi přetížený, 

už teď ráno. Dnes jsem měl plánované školení na Havlově universitě Brno, vybral jsem si téma Dobrovolnictví ve sdílené ekonomice. Zítra jsem měl mít cyklus přednášek na Universitě Georga Floyda, téma Bezemisní hospodářství. Doufal jsem, že si tak vylepším svůj sociální kredit, který mě spadl na 30%.

Sakra, sakra, sakra. EU, department Jižní Morava, 18.02. 2036 Zpráva pro: Jiřího Konečnýho Obsah zprávy: Dne 17.02. 2036 jste porušil pravidla komunity sdílené ubytovny. Přestupek: Konzumace tabákového výrobku v objektu Sdílená ubytovna G-34. Nařízení departmentu: Dne 18.02. 2036 jste povinnen nastoupit na dvanáctihodinovou pracovní směnu do městské ekologické třídírny komunální odpadu na linku selekce odpadu. Vůz pro odvoz do třídírny bude přistaven před ubytovnou G-34 ve 04.30 hod, čekací doba max. 2 minuty. Nenastoupení na směnu bude považováno za porušení pravidla komunity a Váš osobní kredit bude snížen o 10%. Děkuji za pozornost této zprávě. Středisko správy Departmentu Jižní Morava, sekce Brno Sakra, sakra, sakra!

Včera jsem dostal od Klárky jednu drahocennou cigaretu a těšil jsem se, že si ji vykouřím před spaním. Myslel jsem, že v tom starým skladu za prádelnou nejsou kamery, ale bohužel jsem se strašně mýlil. Kamery mají ti hajzlíci prostě už všude.. Rychle se ještě podívám na svůj svůj sociální kredit. Sakra, sakra, sakra! Mám jenom 20%! To je fakt průser. Nemůžu si samostatně nic koupit, budou mi dovezeny pouze základní potraviny dle výběru komunity, a to až do doby, než se mě podaří navýšit kredit aspoň na 30%. Sakra, sakra, sakra!

V poslední době to říkám prakticky pořád. Přestalo se mi úplně dařit. Vystudoval jsem Enviromentální studia na Universitě Joe Bidena a Komunitní sociologii na Universitě Georga Floyda. Měl jsem našlápnuto na hodně dobrou stáž v Bruselu. Pak přišel ten průser s dědou. Dědeček František, kterého jsem tak miloval jako malý kluk. Ty prázdninky u něho na venkově…

Děda bydlel sám na Vysočině a nemohl se vzdát svého hospodářství. Pořád jsme mu s tátou domlouvaly, aby okamžitě přestal s pěstováním králíků a slepic. On nás vůbec neposlouchal a dokonce si někde pořídil selátko a začal vykrmovat prase. Závažně porušil pravidla Departmentu o bezemisním hospodaření. Pořád spoléhal, že na něho nepřijdou. Zelené hlídky to ale vyčmuchaly. Dědu odvezli do sběrného tábora. Za týden přišla zpráva, že děda je po smrti, příčinu smrti neuvedli. Jeho vina padla na mě a tátu. Klesl nám osobní kredit na 5% a tím jsem pozbyli všechna práva člena komunity. Katastrofa, velká katastrofa…

Nakonec jsme z toho s tátou vybruslily. Vzdaly jsme se dědictví po dědovi ve prospěch Departmentu a tím nám přičetli ke kreditu 30%. Ani jsme té chalupy, stájí a pole nelitovaly, stejně by jsme tam nemohly jezdit, když komunita vyhlásila omezenou mobilitu. Sakra, sakra, sakra!

Za chvíli je tady autonomní vůz a já tady sedím v té zimě na posteli a vzpomínám na dědu. Naházím na sebe oblečení z prodejny oděvů z recyklovaného materiálu a pohledem pohladím to nádherné červené triko, které jsem dostal loni od Kláry. Ta kráva Diana mě udala na Komunitním výboru, že mám textil z nerecyklovaného materiálu. Jí přidali 15% kreditu a mě ubrali 10%. Protože jsem souhlasil s týdenní dobrovolnou brigádou na BIO Farmě Židlochovice, triko mě ponechali. Aspoň něco..

Už musím utíkat, ještě si opláchnu obličej ve společné umývárně. Studená voda mě definitivně probere. Snad dnes bude svítit slunko a večer poteče teplá… Je brzy ráno, 18 února 2036…