Ukrajina je prý nejméně antisemitská v celé Evropě. Myšleno zcela vážně…

Izraelský deník The Jerusalem post přišel se zajímavých výzkumem. Podle něj jsou dnes nejméně antisemitský národ v Evropě Ukrajinci.

Lze takovým výzkumům věřit? nebo je jejich cílem účelové formování veřejného mínění v době velké krize, kdy Ukrajina stojí před kolapsem a velmi pravděpodobným návratek pod historické ruské území? Nejdříve trochu historie.

Území dnešního „státu“ Ukrajina bylo z velké části domovem předků dnešních aškenázských Židů-Chazarů. Ti se rozhodli k hromadné konverzi k judaismu během tzv. chazarské disputace, kdy kaganové (chazarští králové) vybírali mezi křesťanstvím, islámem a judaismem. Je zajímavostí, že křesťanství tam zastupovali (neúspěšně) pozdější „moravští věrozvěsti“ Cyril a Metod (poznámka redakce)! Chazarská říše sice byla později ruskými vládci rozprášena, ale teď už židovští Chazaři na z části Ukrajině zůstali. Jejich soužití s místním obyvatelstvem bylo vždy napjaté, Chazaři se totiž již za své říše živili loupeživými nájezdy, prodejem otroků, lichvou a vybíráním poplatků od karavan za ochranu, kterou ale neposkytovali. Část z toho si přenesli i do dalších let, kdy jejich říše zanikla a důvod volby judaismu byl mimo jiné motivován tím, že umožňoval lichvu a obchod s otroky.

Proto byli Židé (nyní i Chazaři) cílem mnoha lidových povstání a pogromů. K Nejvýznamnějším patřil B. Chmielnicky, vůdce kozáckého a lidového povstání (1648), jehož vojska za pomoci místního obyvatelstva pobila 50-130 tisíc Židů. Dále je nutné připomenout opakované protižidovské pogromy v Oděse, Dněpropetrovsku i mnoha dalších městech dnešní Ukrajiny během 18. a 19. století. Pogromy byly většinou reakcí na lichvu, propagaci alkoholismu, či obchod s lidmi (mladé slovanské dívky prodávané do otroctví do Osmanské říše) ze strany židovských obchodníků. Opomenout nelze ani velitele „ukrajinské“ armády Symona Petliuru, jehož vojska v letech 1918-21 údajně povraždila 30-50 tis. Židů.

Ukrajinci se masově zapojili i do nacistických etnických čistek, byť zde se často jednalo o vyřizování účtů za kolektivizaci a milionovou genocidu Ukrajinců ve 30. letech 20. století, kterou vedli převážně sovětští revolucionáři židovského původu. Stejně tak byl antisemitského zaměření i ukrajinský národní „hrdina“ S. Bandera. V době SSSR byl sice antisemitismus zakázán, ale po rozpadu SSSR, kdy se většina Ukrajinského majetku zmocnili oligarchové židovské původu (Kolomojski, Pinchuk atd.), se opět kritické pohledy na židovskou menšinu u naprosté většiny Ukrajinců objevili, především pak na západě země. To bylo ještě umocněno po převratu v roce 2014, kdy v jednu dobu měli Židé svého prezidenta (neumí ukrajinsky!), předsedu vlády, šefy tajné služby, prezidenta centrální banky. Tento „ukrajinský“ prezident následně vyhlásil privatizaci země včetně půdy, silnic, škol a školek, která je pod pláštíkem koronaviru velmi výhodně prodávána téměř výhradně do rukou izraelských a amerických (židovských) investorů. O Ukrajině se dokonce otevřeně začíná mluvit jako o Izraeli 2.0. Židovští oligarchové si platí soukromé armády, které jsou oficiálně vydávány za nacionalistické pluky (Azov apod.) ve skutečnosti terorizují místní obyvatelstvo a jsou zapojeni do místní kriminality.

Běžní Ukrajinci jsou naopak systematicky ožebračováni a vyháněni z naší vlasti. Veřejné zdravotnictví neexistuje, školství je v troskách a tak mladí lidé nemají žádnou perspektivu. Je de facto podporován alkoholismus prostřednictvím masivní reklamy, který decimuje místní Ukrajince. Ukrajinský národ je decimován ze všech směrů. V roce 1992 měla Ukrajina 52 milionů obyvatel, dnes jich má pouze 37 milionů a každý rok odejde nejméně 1. milion převážně mladých lidí.

Zeptejte se nějaké ukrajinské uklízečky, prodavačky, nebo dělníka na stavbě, nebo řidiče auta. Budou o tom mluvit zcela otevřeně! Tak tihle lidé jsou teď největšími filosemity v Evropě?!

Článek v The Jerusalem Post zjevně připravuje informační pole pro nějaký zásadní manévr, který běžným Ukrajincům nic dobrého asi nepřinese.

Ivan z Ukrajiny, autor je původní profesí učitel, ale od roku 2015 pracuje jako manuální dělník ve skladu v Česku (redakci je jméno autora známo, ale rozhodla se ho změnit, protože pracuje v ČR a nechceme ho vystavit nebezpečí trestního stíhání za kritiku Židů)