V anerickém Texasu byl před časem přijat nenápadný zákon Senate Bill 3 (senátní zákon č. 3), ten vyzývá učitele a pracovníky ve vzdělání, aby poskytovali různé pohledy, názory a knihy k událostem, které dosud směly být prezentovány pouze jednostranně. Cílem zákona má být, aby studenti měli i opačné informace a mohli si sami vytříbit svůj názor. Nikdo zákonu nevěnoval velkou pozornost, dokud ho jistá Gina Peddy ( Výkonná ředitelka pro vzdělání a vzdělávací osnovu na nezávislém školním okrsku Carroll v Southlake v Texasu) nezačala aplikovat v praxi. Vyzvala totiž učitele, aby i v případě židovského holocaustu nabízeli studentů i jiné pohledy a knihy než je oficiální výklad historie.
To vyvolalo zděšení mezi židovskými aktivisty a bojovníky proti antisemitismu a židovskými organizacemi. Podle nich se nesmí žáci seznamovat s jiným výkladem historie, než je ten jejich oficiální. Na podporu okamžitě rozjela spřátelená media velkou PR akci, kde se požaduje odvolání a potrestání G. Peddy. Její nadřízení jsou vyzýváni k distancování se od ní a omluvám. Media jsou plná nářku židovských rodičů a studentů, kteří bědují na antisemitismem v Texasu. Vedle toho se již začínají objevovat požadavky na omezení svobody slova při diskuzích na téma holocaust, prý kvůli úctě k mrtvým. Trochu divné je, že se něco podobného nevyžaduje i u jiných historických událostí.
To by se v ČR stát nemohlo, zde je neoficiální výklad židovského holocaustu přímo zakázán několika zákony pod trestem vězení. Zákony jsou aktivně uplatňovány vládnoucí klikou i proti sebemenšímu náznaku kritiky Židů, vyprávět by mohl třeba předseda Národní demokracie A. Bartoš a další „neopatrní“ zastánci plurality názorů. Přitom oficiální verze má někdy sama problémy s vlastní prezentací oficiální verze. Nejznámější je počet židovských obětí ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Do roku 1990 platila oficiální verze, že obětí bylo celkem 6 milionu Židů a z toho 4 miliony Židů byly zavražděny v Osvětimi (za komunismu ale nebylo zpochybňování tohoto čísla trestné, s tím přišla až liberální demokracie). V roce 1990 se potichu změnil oficiální výklad Osvětimi na 1,4 milionu převážně Židů- Nedávno přišla oficiální izraelská místa s novou verzí, kde je počet obětí holocaustu v Osvětimi stanoven již „pouze“ na 1,1 mil obětí – převážně Židů. Celkové číslo židovských obětí ale přesto zůstává stejné – 6 milionů! Nikdo se v ČR neodvažuje ptát, kde tedy zahynul ten zbytek, když v Osvětimi to bylo „pouze“ 1,1 mil. Vystavil by se totiž pravděpodobně trestnímu stíhání za zpochybňování holocaustu, které má skoro 100% jistotu odsouzení v předem rozhodnutých soudních procesech. Češi tedy nemají dovoleno vést svobodnou diskuzi o holocaustu jako zde v Texasu, kde svobodu slova zaručuje ústava. V ČR sice oficiálně svoboda slova rovněž existuje, ale jen pro vyvolené, nebo musíte zastávat ten správný názor. Inu liberální demokracie a svoboda slova nějak nejdou dohromady.
Mike Donák, Texas, USA