Na okraji Prahy se za jásání obyvatel objevily první jednotky České národní osvobozenecké fronty. Po kvapném odchodu jednotek věčných spojenců se místní liberálně demogratický režim a jeho armáda sestavená z „uprchlíků, Romů, ekoaktivistů, Vietnamců a LGBT++P oddílů“ během dvou hodin zhroutila a bez boje dala na útěk.
Z pražského letiště jsou evakuováni spojenečtí diplomaté a jejich rodiny. K letišti se vydaly i tisíce místních kolaborantů, jenže „věční“ spojenci kolaboranty nikdy nezachraňují. Ti jsou pro ně spotřební materiál. Vlastenecké jednotky postoupily bez boje až k letišti a k vládním úřadům a začalo pátrání po protagonistech tehdejšího režimu.
Předseda vlády uprchl soukromým letadlem do země „věčného “ spojence na Blízkém východě, kde si požádal o občanství. Mají tam na to připravený speciální zákon. Na letišti se mu nepodařilo do tryskáče nacpat všechny kufry s penězi a zlatem a část jich zůstala na ranveji. Zbytek vlády se rozprchl do svých rezidencí a haciend. Ministr vnitra se operativně přejmenoval na Čecháčka a na vrata obří vily připevnil českou vlajku ušitou z prostěradla. Ministr zdravotnictví, přezývaný obchodní zástupce farmaceutických firem, zase narychlo ve své rezidenci zřídil komunitní centrum odpůrců očkování prohlásil se jejím předsedou.
Poslanci, senátoři novináři oficiálních medií a vedoucí neziskovek se na letišti pokoušeli marně dostat do spojeneckých letadel. Vojáci spojeneckých armád je sráželi klacky zpět a pustili na ně psy. Poté se rozprchli po Praze. Poslanci vládního hnutí ANO-NE, NEVIM se většinou v převlecích za popeláře snaží dostat na venkov. Lidé je na ulici poznali podle zlatých hodinek a plivali na ně. Poslanci sociální domagogie se zase převlékli za dělníky a poprvé v životě předstírali na ulici práci při úklidu parku, jenže záhy se všichni jim dosud neznámými nástroji vážně zranili. Nejvážnější byl úraz jedná korpulentní dámy, která šlápla na hrábě, které jí silně uhodily do hlavy.
Zástupci Pijáků okamžitě vytvořili centra ohlašování kolaborantů a začali sami sepisovat seznamy kolaborantů předchozího režimu, doufali, že každý režim přece potřebuje své udavače. S vytvořenými seznamy poslali svého zástupce k veliteli postupujících osvobozujících jednotek. Zástupci strany modrého ptáka, TRAM a KOP21 se rozprchli po městě. Jejich předsedové se pokoušeli schovat v dlouhém tunelu, ale vylekaly je tamější krysy a tak s kufry plnými peněz zase museli vrátit na světlo boží. Následně se pokusili ukrýt ve čtvrti tmavými novo Čechy, ti je ale okamžitě o všechno okradli. Jeden vystrašený europoslanec se schoval se svojí mladou vietnamskou asistentkou ve vietnamské tržnici SAPA pod hromadou právě ušitých značkových tenisek Adidas hned vedle oficiální varny a prodejny pervitinu zvané „U hanojského perníků“
Novináři oficiálních medií začali vysílat reportáže oslavující osvobození Prahy od zlých okupantů. Velitele povstaleckých jednotek Adama Bakoše dokonce začali nazývat největším z Čechů. Předseda spolku Prag pedofil pride se zamkl s deseti přidělenými dětmi (odebraných dříve heterosexuálním obyvatelům odmítající očkování) v kanceláři neziskovky a sliboval, že je vyhodí z okna, pokud nedostane amnestii.
Dříve oficiální sociolog opozice v mezích zákona Garpl a jeho zahraniční soukmenovec Bonmot stáli na náměstí s odřeným nápisem vítáme osvoboditele, Pod nápisem prosvítal starý nápis smrt povstalcům.
Takových příběhů byla plná země. Nikdo se najednou neznal ke své minulosti, někteří dokonce odhodili podivné černé klobouky, kabáty a ostříhali si vlasy. Byly to veselé časy, tedy jak pro koho.
Sára Stein, NYC, USA
Když korpulentní dáma šlápne na hrábě, do hlavy jí neuhodí… Jinak dobrý.