Podivné priority polistopadových „českých elit“. Jak se bránit jejich zhoubnému vlivu

Rok 1989 přinesl změnu režimu, kdy rigidní komunismus nahradil oficiálně liberalismus a demokracie. Nejdříve bez přívlastku, později přejmenovaný na liberální demokracii. Jedna změna, ale byla zjevná hned od počátku. Nacionalistické komunistické elity, které sice čekaly na pokyny z Moskvy, ale nepochybovaly, že jejich domovem je ČSSR a má zde žít české obyvatelstvo, nahradily nové „elity“. Nové polistopadové „elity“ se vyznačovaly naopak odporem ke všemu českému a hned od začátku pracovaly na systematickém ničení všeho českého.

Nejprve převedly hospodářství, průmysl, banky a většinu významného majetku za pakatel nebo zcela zdarma do rukou svých zahraničních pánů. Často prostřednictvím místních nastrčených „vlastníků“. Přece jenom by bylo podivné a před veřejností těžko skrývatelné, kdyby se skoro veškerého českého majetku oficiálně zmocnilo několik příslušníků globální finanční oligarchie často s podivnou minulostí. Cizí globalistický pán se brzy ujal vlády a začal rozvíjet svoje globalistické plány na konec národních států a domorodého obyvatelstva v celé Evropě.

Jenže to se nemohlo stát bez jejich domácích pomocníků a přisluhovačů. Z počátku měly globální elity u nás hlavní oporu v tzv. chartistech a příslušnicích vyvolených menšin. Jejich oficiální tváří byl první prezident v Havel. Ten otevřeně vystupoval proti všemu českému (posměšné „čecháčkovství“ a údajná česká malost), proti rodině, české kultuře. Za to byl odměněn podivnou restitucí a prezidentskou funkcí. Nicméně prvních zhruba deset let se Češi dokázali vzepřít a útok globalistů na naši zemi částečně odrazit. Globalisté proto vsadili na postupnou infiltraci politických stran, kde cíleně podporovali a prosazovali politiky s nejhorším morálním profilem, které spojovalo pouze jediné, nenávist k vlastní zemi a národu, touha sloužit cizímu pánovi a nějaké charakterová vada (chamtivost, úplatnost, sexuální úchylky atd.). Stejně jako je zdobila ochota bojovat za cizí zájmy až do posledního Čecha (Irák, Afganistan atd) nebo poslední české koruny (nejrůznější arbitráže jako NOVA TV apod).

To se jim podařilo kolem roku 2000, kdy se jak z ODS, tak z ČSSD staly oficiální výkladní skříně protičeské agendy a likvidace národní státnosti. Jenže brzy to přestalo stačit, veřejnost začala být znechucena morální podlostí, hrabivostí a otevřeným antičešstvím tehdejších nastrčených „elit„. Proto došlo k vytvoření nových uskupení jako Unie svobody, TOP 09, STAN, Piráti atd. I to ale přestalo časem stačit, nicméně mezitím se z naší země stal i de iure cizí protektorát v rámci EU. Protinárodní propaganda a mediální masírka se pak rozjela naplno. Podpora imigrace, oslavování problematických menšin, oslava LGBT++P agendy, boj proti normální rodině, další podpora privilegovaného postavení vyvolených menšin atd. atd. Jenže český národ se začal pomalu stavět na odpor.

Zlomovým krokem byla snaha „elit“ zaplavit naši zemi imigranty z muslimských zemí a Afriky. Tehdy se vzedmul skutečný lidový odpor a vzniklo i několik spontánních vlasteneckých iniciativ. Ty byly sice zkušenými rozvratníky z řad vyvolených menšin časem ovládnuty a rozvráceny (znalci té doby mluví o tzv. svaté trojici „žvanivý, široký a bystrozraký“), ale přehrada české trpělivosti již začala přetékat. „Elity“ sice nadále lamentovaly nad rasismem, antisemitismem, neonacismem, xenofobií a přistoupily k tvrdším represím, ale národ to nezlomilo. Odpor vůči cizímu panství a jejich domácím sluhům se již režimu udusit nepodařilo a to dokonce ani umnými snaha odvézt pozornost třeba pomocí ekologické hysterie. Nicméně vlastenecké hnutí se zatím nedařilo přetavit v reálnou politickou moc. SPD již vyčerpala svůj potenciál a Trikolora zatím změnu moc neslibuje, třeba ale překvapí. Jenže každý musí nejprve začít bojovat sám za sebe, svou rodinu, obec a národ i běžném životě.

Otázkou ale je, jak podobným antičeským trendům čelit v běžném životě?

1. Dbejte přísně na výchovu svých dětí. Ptejte se jich, co se učí ve škole, případně si škole stěžujte, že chcete, aby vaše děti uměly číst, psát, počítat a ne nějaké „kritické myšlení“! Děti jsou to nejdůležitější, co jako národ máme a jejich výchovu musíme ovlivnit tak, aby u nich globalisté se svojí indoktrinací neměli šanci. Západní mládež nám budiž odstrašujícím příkladem!
2. Přestaňte sledovat oficiální media (včetně bulváru), ta vám podprahově vnucují nejrůznější globalistickou agendu a perverze. Budete mít víc času pro sebe, ušetříte a informace můžete čerpat z alternativních medií.
3. Omezte výrazně používání sociálních sítí.
4. Odmítněte kult celebrit z řad sportovců (čest výjimkám jako J. Jágr) a hlavně umělců jako Geislerová, Kraus, Kohák, Stropnický apod. To jsou nositelé perverze, protičeské propagandy a rozvratu. Mimoto mnoho z nich ani nejsou Češi.
5. Posilujte nejbližší sociální vazby v rodině, mezi přáteli, kolegy. Prostě mějte okruh lidí, na které se můžete spolehnout. Urovnejte spory se sousedy, v rodině, mezi kamarády. Velmi brzy se můžete navzájem potřebovat!
6. Zkuste se vzdát závislostí na alkoholu, kouření, narkotikách, sociálních sítích, gamblingu….
7. K volbám choďte a volte na národně etnickém principu. Pokud za „vlasteneckou stranu“ kandiduje vietnamský majitel pochybné tržnice, nebo jiná nová „vlastenecká“ strana běduje nad úmrtím člena v daleké zemi na blízkém východě, pak vaše zájmy určitě nehájí!
8. Nenechte si vnutit cílenou propagandu, že Češi jsou něco horšího než jiné národy. Je to sprostá lež!
9. Pamatujte, že hájit své zájmy je normální a zdravé. Nenechte si vnutit pocit cizí viny, ani údajné vděčnosti vůči cizím zemím. Nikomu nic nedlužíte!
10. Berte tuhle zemi jako vaší a nikdo nemá právo vám jí brát. Pokud se o to pokusí, vy naopak máte morální právo jí bránit všemi prostředky i proti domácí páté koloně!
11. Pokud naši zemi předchozí proti české „elity“ prodaly do ciziny, tak máte právo si ji vzít zpět!
12. V této zemi mají právo žít pouze Češi (Moravané, Slezané), všichni ostatní jsou tu pouze dočasně a je jedno, že tu žijí třeba desítky let. Vždy máte právo je poslat zpět do jejich původní vlasti, pokud budete mít pocit, že se nechovají tak, jak se slušný host chová.

Vlasti zdar!

J.B.