Méně nápadné souvislosti v aféře s vízy pro Vietnamce

Na Seznamu vyšla zpráva o tom, jak se v ČR žijící ruští, řekněme softwaroví a elektroničtí odborníci, spolu s vietnamskými zprostředkovateli vydatně přiživili na ministerstvem zahraničních věcí ČR (MZV) provozované velkorysé imigraci Vietnamců do Evropy.

Chybná terminologie
Novinář Blažek na Seznamu nazývá obviněné Rusy hackery, to je ale v rozporu s informacemi, které sám napsal. Z nich ani náznakem neplyne, že by obvinění získali nějaký přístup do částí počítačového systému českého MZV, nebo českých velvyslanectví, které nejsou určeny veřejnosti. Plyne z nich, že naprogramovali (či možná poskládali z kusů jiných programů) překvapivě dobrý (aspoň pro MZV) rozpoznávač textu v obrázcích, a spojili ho s robotem čekajícím na (poměrně vzácné) příležitosti k zadání žádosti o vízum objevující se na internetové stránce ministerstva zahraničí. Tudíž také slova „do systému pronikli“ použil novinář Blažek nepravdivě. Ale chápu, že výraz „ruští hackeři“ je pro mainstreamového novináře lákavý. Co teprv ve spojením se stovkami milionů korun, to slibuje zabrnkat na závistivost čtenářů…

Poškození:
Český národ byl poškozen umožněním dlouhodobého pobytu tisícům etnicky i kulturně cizích Vietnamců, kteří do Čech přicestovali za vidinou zisku. Zisku ze zdrojů přinejmenším pochybných, nezřídka vyloženě kriminálních. Jenže viníkem toho nejsou ruští podnikavci, ale české MZV. Podnikavci sice ze všech vietnamských zájemců o dlouhodobé visum do ČR de facto umožnili získat ho jen těm, kteří přistoupili na jejich podmínky, ale počet udělených víz, i prozkoumání a schválení jednotlivých žadatelů, zůstalo dále na českých úřadech. Nakolik jsou pro český národ horší Vietnamci, kteří získali vízum za doby působení skupiny podnikavců, než Vietnamci, kteří by se sem dostali, kdyby žádání o víza fungovalo tak, jak zamýšlelo MZV, těžko říct.
Český stát podnikavci nepřipravili o příjem z žádných poplatků, ani prokazatelně nepřidělali práci jeho zaměstnancům. Protože se ale jednalo o černé podnikání, je téměř jisté, že své zisky řádně nedanili. Že se česká policie, možná také tajné služby, musí zabývat bizarním činem spáchanému cizinci na cizincích, je vina jak globálního pohledu na politiku a multikulturní praxe ČR, tak těch prvních cizinců.
Vietnamci museli za každé vízum k dlouhodobému pobytu zaplatit 15 000 EUR, to je zhruba 380 000 Kč, z čehož obrovská většina zůstala podnikavcům, tu lze počítat jako škodu.

Zdůraznit zasluhuje
Všichni Vietnamci bez jediné výjimky, kteří získali v období skoro pětiletého působení podnikavců dlouhodobé české vízum, přistoupili na podmínky podnikavců, a lze předpokládat, že skoro nikdo z nich o tom českému MZV ani policii neřekl. Sice prakticky předběhli chudší Vietnamce, ale podmínky českých úřadů pro získání víza splnili. V tom jim podnikavci žádnou úlevu nezařídili (nebo se v tomhle případu provalí ještě něco dalšího)!?! Tak čeho se od českých úřadů mohli bát?… Nepřímo to znamená, že tihle Vietnamci jsou přesvědčení, že český stát je prorostlý mafiemi, a přesto – nebo právě proto – byli ochotní zaplatit velkou sumu za to, aby v něm usilovali o své štěstí. Od studentů to možná byla hluboká poklona našim školám, tak vysoko si je cení 😀. U ostatních za tím sotva bylo něco jiného, než přesvědčení o návratnosti investice.

Návratnost
Když si vezmeme, že kupní síla obyvatele Vietnamu je přibližně 8 krát nižší, než kupní síla Čecha, taková investice pro Vietnamce byla, jako kdyby Čech zaplatil 3 miliony Kč. Představte si Čecha, který jen tak může vzít 3 mil. Kč, a on je utratí za dlouhodobé vízum do exotické země, aby tam dělal hypoteticky možná výnosnou, ale s určitostí nekvalifikovanou, málo zábavnou, práci vespod společenského žebříčku. Divná představa, co?
Další možnost je, že si práci v Čechách volí chudí, ale odvážní Vietnamci, kteří si peníze na to půjčí. Kolik let asi trvá, než prodavač v krámku, když musí platit náklady na krámek a na své živobytí, splatí 380 000 Kč plus něco navíc těm, kdo mu půjčili? Vlastně až teprve po zaplacení dluhu dělá Vietnamec to, kvůli čemu sem přišel – stát se boháčem (aspoň na vietnamské poměry). Vzhledem k dlouhému horizontu investice tak vykazují věřitelé, a ještě víc trhovec, značnou víru ve stabilitu multikulturalismu zdejšího státu, že nepošle trhovce zpátky do Vietnamu, což by zhatilo investici!
Ještě další možnost je, že skromní prodavači laciného textilu a drobného smíšeného zboží, balených, většinou trvanlivých potravin, nebo nehtová studia, se kterými se před lety najednou roztrhl pytel, jsou špička ledovce, fasáda podnikání daleko lukrativnějšího, o jakém přitom česká veřejnost ví mnohem méně…

Rozálie Hedvíková