Pan Tomio Okamura řekl minulý týden v rozhovoru pro Parlamentní listy:
„To není pravda, svobodu slova nemáme ani podle zákona, ani podle judikátů Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Je limitovaná zákonem, tj. jsou zakázané některé projevy nenávisti, podpora zakázaných hnutí atd. V praxi to je tak, že je zcela na libovůli soudce, zda za projev někoho potrestá, nebo ne.
Ale vy jste měl asi na mysli trochu něco jiného. Takže pokud se ptáte, zda máme svobodu projevu, tak tu vzhledem k cenzuře v médiích i na internetu dávno nemáme, ale nemáme ani svobodu osobního projevu – a co je nejhorší, zcela evidentně část soudců už trestá i svobodu parodie.“
Velmi otevřené a pravdivé prohlášení. Správně zhodnotil nejen stav svobody slova v ČR, ale navíc správně pojmenoval hlavní příčinu takového stavu – zákon. Jako další příčinu uvedl soudce, což je pravda. Se soudci těžko někdo něco zmůže, jsou jmenovaní na neomezenou dobu a jsou prakticky neodvolatelní. K tomu Okamura není ve vládě, takže nezadává politickou objednávku, soudce do funkce jmenuje prezident, a ten není z jeho strany SPD, a SPD ani nemá žádného senátora, přičemž souhlas senátu je nutný ke jmenování ústavního soudce. Se soudci tak Okamura nemohl nic udělat ani symbolicky a nelze mu v tom nic vyčítat.
Hlavní příčinou je zákon, konkrétně několik § v trestním zákoníku (40/2009 Sb., dál TZ). Konec konců, soudci soudí, jak jim ukládá nebo umožňuje zákon. Zákon (tudíž také novelizaci zákona) může poslanecké sněmovně navrhnou i jediný poslanec. Okamura je poslanec, a navíc je předsedou a nezpochybnitelným vůdcem SPD, momentálně 4. nejsilnější parlamentní strany.
Když se podíváte, jaké zákony navrhli poslanci zvolení za SPD, to znamená včetně poslanců, co už v SPD nejsou, zjistíte, že podali hodně návrhů. Mezi těmi návrhy jsou také novelizace TZ. Žádný z nich ale neřeší to, co Okamura pojmenoval a co je u nás ke zlepšení svobody slova nejdůležitější změnit.
V jednom návrhu sice je nový § 179a TZ pojmenovaný „Porušování svobody projevu“, jenže ten se zabývá pouze svévolnou cenzurou od provozovatelů a správců internetových diskuzí, a vůbec neřeší cenzuru zaviněnou zákonem. Jiný návrh dokonce stávajícímu § 403 TZ dává ještě širší záběr a tím rozšiřuje trestnost přesně toho, co Okamura zmiňuje ve své kritice (podpora zakázaných hnutí). Možná byl na začátku chvályhodný úmysl zasáhnout proti islamizaci u nás (nebo krátkozraký populismus?), ale jimi navržená novelizace je nepřátelská svobodě slova.
Poslanci mají v poslanecké sněmovně odpracované už 2 roky. Okamura a další poslanci zvolení za SPD byli v té době celkem aktivní. Pro to, aby TZ neničil svobodu slova, ani jediný z nich neudělal vůbec nic, přestože mohl. Jestli potřebují napovědět, jak na to, napovím jim, co mohou udělat. Navrhnout novelizaci 40/2009 Sb., která:
zruší bez náhrady § 355,
zruší bez náhrady § 356,
dále z § 365 bez náhrady zruší (1) a upraví (2) tak, aby mu potom zůstal smysl,
z Okamurou nepřímo zmíněného § 403 vyškrtne slovo „propaguje“ a zruší logicky navazující (2) a),
zruší bez náhrady § 404,
zruší bez náhrady § 405,
nakonec může bez náhrady zrušit § 407 (který stejně mocipáni obchází tím, že válku prohlásí za obranu lidských práv, a státním zástupcům a soudcům to je fuk).
Jestli si netroufají na všechno, tak ať pro svobodu slova navrhnou aspoň část výše uvedeného.
SPD uměla napsat návrh novelizace 40/2009 Sb. § 403, ten byl čistě její práce. Napsat tuhle novelizaci určitě taky zvládnou. Podat návrh sice ještě neznamená, že bude přijat, ale když ho nikdo nepodá, tak přijat zaručeně nebude. I návrh, který by ve schvalovacím procesu neuspěl, by měl nějaký smysl. Jasně by ukázal, komu opravdu záleží na svobodě projevu, a komu ne. Poslanci mají před sebou ještě skoro 2 roky funkčního období, tak se Okamura může pustit do práce, a může zaangažovat i další lidi z SPD. Včera bylo pozdě. Voličům, kteří stojí o svobodu slova, tím nejlépe předvede, že je víc, než tlučhuba.
Rebeka Krausová
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.