První věcná kritika knihy P. Hampla „Prolomení hradeb“

V loňském roce upoutala pozornost nejenom antiimigrantské části české veřejnosti kniha P. Hampla „Prolomení hradeb“, které se údajně prodalo více než 16 000 ks.

Je proto s podivem, že se ještě nedočkala žádné věcné kritiky. Její současná kritika se dá rozdělit do 2 táborů. Bezmezných obdivovatelů (většinou pronárodně, nebo protiimigrantsky orientovaných aktivistů) a kategorických odmítačů z tábora „lepšolidí“ (pražské a brněnské kavárny) podporující masovou imigraci a pohrdající vším českým, z nichž mnozí ani knihu údajně nečetli.

Pokusme se tedy o první věcnou kritiku Hamplova díla.

Jeho základní myšlenkou je, že všechny významné současné procesy se dějí na základě postupující byrokratizace společnosti. Tedy nejenom státní správy a politiky, ale soukromého sektoru – korporací. Změny se dějí více méně samovolně podle vnitřních zákonů fungování byrokracie. Autor se okrajově věnuje i tomu, zda je možné, že existuje nějaké spiknutí apod. (např. Židů) a autor takovou tezi odmítá.

1. Nejedná se o zcela novou myšlenku, ta byla některými méně známými západními autory z řad badatelů na poli společenských věd (např. CH. Guilluy)  pokusně otevřena již před několika lety, nikdy však nenašla širší odezvu ve společnosti. Proč? K tomu se dostaneme později…
2. Autor se překvapivě nijak nezabývá otázkou, proč onu byrokratizaci vlastnící (majitelé) soukromých společností nejenom tolerují, ale naopak otevřeně podporují. Proč podporují rozhodnutí, která mohou mít fatální dopady na jimi vlastněný majetek? Pokud vycházíme z toho, že majitel firmy se většinou chová racionálně, pak se pokusme ty důvody najít. Těch možností se nabízí několik:
3. Majitelé (a  jimi dosazení manažeři) zpozorovali, že je nejjednodušší se dohodnout s politiky na prosazování jejich politiky v korporátním světě a požadovat za to pro sebe výhody, které je zbaví například potenciální konkurence a umožní jim tedy šetřit na inovacích a konkurenčním boji. Pro tuto teorii mluví například omezování možnosti konkurence pro malé a střední firmy vstupovat do řady odvětví, které mnohdy korporace s politiky prosadily například pod pláštíkem „ochrany spotřebitele“ apod.  Na druhou stranu nám to nevysvětluje, proč korporace mnohdy byly v těchto aktivitách a jejich zavádění dokonce před politiky, či proč se podobné trendy nedají vysledovat například u japonských, či čínských korporací?!
4. Politici prostě korporace k onomu jednání donutili hrozbami regulací a politických opatření. Jenže takhle to nefunguje, protože dnes korporace mají mnohem větší moc, než jednotlivé vlády a funguje to spíš naopak.
5. Zde někteří namítnou, že vlastnictví korporací je dnes tak rozptýlené, že největší moc mají manažeři (tzv. teorie „opevněných manažerů“). Bohužel není to pravda, naprostá většina korporací má nějakého majitele, který drží kontrolní balík a má pravomoci rozhodovat a ty aktivně využívá (že o tom media nepíšou, je věc jiná…)
6. To tedy znamená, že majitelé mají nějaký zájem, aby se tyto změny děly. Jaký (?), na to se pokusíme odpovědět na konci článku.

• Autor knihy se zásadně mýlí v tezi, že majitelé a vrcholoví manažeři firem (korporací) nedokáží firemní byrokracii vzdorovat, nebo ji kontrolovat. To je zjevný nesmysl a potvrdí mi to každý, kdo se někdy účastnil restrukturalizačních procesů v korporátním světě (M&A). Pokud majitel (top manažer) opravdu nějakou změnu chce prosadit, tak jí prosadí. Ano, zaměstnanci (odbory, nátlakové skupiny atd.) mohou dělat potíže, ale nakonec stejně majitel/manažer prosadí svou! Zde bych tuto systémovou chybu spíš přičítal tomu, že autor nikdy nepůsobil v korporacích na postech, kde se podobná rozhodnutí činí. (to jsou ty „close doors board meetings“) a ono prostředí tedy přirozeně nemůže znát, když na nich nikdy v životě neseděl. (To je obvyklý problém všech teoretizujících akademiků).
• Stejně tak se autor mýlí, když popisuje procesy spojování (fúzí) korporací. Smyslem fúze je vždy ušetřit náklady a je patrné, že spojená firma nebude potřebovat najednou 2 VP (vice presidenty) pro obchod, marketing, či HR, ale jednoho a spolu s ním většinu jednoho přebytečného oddělení propustí…stejně jako nebude najednou mít 2 hlavní účetní! To opět potvrdí každý, kdo zná tuto problematiku z praxe…
• Autor rovněž nevysvětluje, proč tyto procesy nejdříve zasáhly některá specifická odvětví. Například bankovnictví a finance, či media a zábavní průmysl a některé země (UK, Holandsko, USA) a jiným se to více méně úplně vyhnulo. Proč zrovna země a odvětví, která jsou dominantně ovládána jistými menšinami…?
• Tím se dostáváme k otázce fungování politiky a byrokracie (zde autor nemá tak detailní znalosti prostředí, jako ze světa korporací). Nicméně i zde ona teze o všemocné byrokracii pokulhává. Proč se podobné procesy mohly prosadit ve Velké Británii, USA, Holandsku, Německu atd., ale v jiných zemích ne? Například Polsko, Maďarsko, Japonsko, Rusko atd.? Zde je rozdíl opět v tom, zda to ti vedoucí představitelé země dovolí a tolerují. Když to nechtějí, tak tomu dokáží zjevně čelit (viz příklady Polska a Maďarska!) a nikdo s nimi nic nenadělá. S touto skutečností se autor knihy opět bohužel nijak nevyrovnává.

Shrnutí: Hamplovy teorie tedy při podrobnějším zkoumání neobstojí, aby teorie platila, pak musí platit vždy a za všech okolností a my jsme si ukázali, že to tak není. Vlivu byrokracie a byrokratických struktur jistě nějaký vliv přiznat lze, ale je to vliv sekundární a rozhodující roli zjevně nehraje!

Otázkou tedy je, proč si autor výše uvedené otázky nepoložil a případné zjevné závěry nepřipustil. Je to dáno nedostatečnou znalostí problematiky? (Vždyť některé teze v knize musí odmítnout i student prvního ročníku ekonomie na VŠE.) Téhle možnosti by nahrávala zjevná neznalost fungování současného korporátního prostředí, kterou autor opakovaně demonstroval.  Nebo je jeho záměr nějaký jiný? Například cílené odvedení pozornosti od skutečných viníků problému? (Autora textu zarazila skutečnost, že se tato kniha údajně prodává v hypermarketech Albert, který je vlastněn jistou holandskou korporací a je to jedna z vlajkových lodí prosazování neomarxistických změn v korporátním světě. Že by to Albert dovolil a nepohlídal si to? Těch pár knih, co se u něj prodá, přece nemůže mít na jeho business velký žádný vliv. Dovolil to náhodou? Takové náhody v korporátním světě, kde vše má jasná pravidla a procedury  – například zařazení nových výrobků do prodeje schvaluje několik komisí, neexistují. Stejně divný dojem na mě dělala v tisku propíraná událost o zákazu/následném povolení této knihy v akademickém nakladatelství Karlovy University. Opět necháváme na posouzení čtenáře, který je jistě dostatečně soudný, aby si udělal závěr sám.

Pokusme se tedy zodpovědět, kdo, či co za těmito procesy, kterých jsme dnes de facto v přímém přenosu svědky, stojí. Proč se najednou sebralo několik milionů Afgánců, kteří předtím nebyli dál než ve vedlejší vesnici a vyrazili do Německa, či Švédska, o kterých předtím neslyšeli? Kde by na to vzali peníze, jak by se cestou domluvili?

Je zjevné, že existují nějaké nadnárodní elity, které se považují za pány světa, (jakési moderní bohy, či otrokáře) které tyto procesy vymyslely, pomohly zorganizovat a financovat. Nebylo by to v dějinách poprvé, viz například instalace komunismu v Rusku a ve střední Evropě (prostřednictvím cizích menšin, protože tamější obyvatelstvo komunismus odmítalo), a do značné míry i dalších totalitních mocí v minulém století.

Otázkou je, kdo to je?

Jsou to oni Rothschildové, Sorosové a Goldschmidtové a jejich proxy-souputníci rozlezlí ve všech  západních zemích (ona nejstarší „mafie světa“)?

Nebo za nimi ještě stojí někdo další, kdo chce zůstat skryt ve stínu? (Viz teorie tzv. konceptualistů)

Nebo někdo úplně jiný? To v tuto chvíli jistě nevíme, nebo to možná tušíme, ale bojíme se to veřejně říct (třeba i z obavy trestně právních stíhaní, která jsou dnes v liberálních demokraciích na denním pořádku.) Jisté je, že tyhle nadnárodní elity existují a stejně tak existují jejich perverzní plány na přeměnu a likvidaci Evropy jako bělošského kontinentu. Při přemýšlení nad možnostmi řešení, si tohle prostě musíme připustit . Bez nich (globálních elit) by se žádný pochod neomarxistů institucemi, které nyní pomáhají tyto procesy uvést do života, nikdy nemohl odehrál. Stejně tak by se nedaly na pochod do Evropy miliony imigrantů.

Hamplova kniha na tyto otázky bohužel neodpovídá ani částečně a spíš pomáhá zastření skutečného problému a oddaluje tak možné řešení skutečné příčiny problému.

Hamplova kniha ale jeden skutečný přínos pro českou veřejnost přece jenom má! Pomohla vzbudit zájem o problematiku u širší veřejnosti a na čtenářích také nyní je, aby si sami udělali patřičné závěry a podle toho v životě jednali!

J. B.

Autor pracuje v oblasti fúzí a akvizic a působí převážně v Londýně, z tohoto důvodu nezveřejňujeme jeho plné jméno (které je ale redakci známo), nechceme ho vystavit možným problémům po udání nějakého kolaborantského práskače (typu J. Čulíka z Britských listů apod…) britským úřadům. Text proběhl redakční úpravou a byl v této podobě autorem schválen.

Redakce rovněž oslovila autora knihy prolomení hradeb a vyzvala ho k odpovědi na tuto polemiku, pokud nám pan Petr Hampl odpoví, jeho odpověď rádi zveřejníme na těchto stránkách.

Zabýváte se touto problematikou, Umíte napsat zajímavý příspěvek? Pošlete nám ho, rádi ho v rámci debaty na toto téma zveřejníme.