Tento týden byla na 4 denní návštěvě Prahy barmská politička a národní hrdinka Aun Schan Su Ťij. Setkala se s oficiálními představiteli naší země a vrcholem její návštěvy bylo přijetí na Pražské hradě u prezidenta Zemana. ten mimo jiné podpořil barmské řešení tzv „rohingské uprchlické krize“. Stojí proto za připomenutí o co vlastně šlo a jak se můžeme od Barmánců přiučit při obraně našich národních zájmů.
Tzv. „rohingská krize“ byla uměle vyvolána Západem s cílem vyvolat občanskou válku v Barmě a státní převrat. Západ je totiž uražen, že paní Su Tij není barmský V. Havel a po vstupu do vlády odmítla globalistům předat zemi k drancování a rozvracení.
Naopak Aung San Su Tij a její podporovatelé uzavřeli příměří s armádou (dříve vládla zemi) a to pod heslem „jsme všichni Barmánci a jde o naši zemi a nenecháme si ji rozvracet nějakými globalisty“. Připomínám, že ona sama a řada jejích kolegů byla armádou vězněna, šikanována a terorizována. Přesto se dokázala v zájmu své země povznést nad osobní odvetu a mstu. Chápe totiž, že jde o budoucnost její země a tu lze zajistit pouze, pokud se Barmánci nenechají rozeštvat jako to třeba vidíme dnes u nás (Viz ty věčné demonstrace na Václaváku a jinde).
Když globalisté viděli, že se Barma odmítá podřídit, vsadili na své obvyklé postupy při rozvracení zemí – na menšiny. V rámci Barmy to byli tzv Bengálci, které dovezli do Barmy ještě Britové v koloniální éře. Ti jsou v Barmě de facto a de jure ilegálně. Globalisté proto využili toho, že Bengálci jsou muslimové a mají tedy agresivitu v podstatě svého náboženství. Proto jim pakistánská tajná služba dodala prostřednictvím dodávek „humanitární pomoci“ zbraně a pomohla s výcvikem. Výsledkem byl vznik „arakánské armády“ vyzbrojené a vycvičené globalisty. Ta se pokusila o násilné odtržení západní Barmy a vyhlášení muslimského státu. Jenže narazila na rozhodný odpor barmské vlády a ta na muslimské teroristy poslala armádu. Ta je rozprášila a její podporovatelé se začali hromadně vracet do své původní vlasti Bangladéše.
Když globalistům nevyšel pokus o vojenský převrat, vsadili na diplomatické vydírání a media. Media jsou o té doby plná dojemných příběhů „rohingských uprchlíků“, kteří údajně prchají před genocidou. Současně začal mediální útok na Paní Su Tij. Ten ale měl podobu komedie. Například před asi 7 lety po ní pojmenovali jídelnu v Oxfordu, nyní ji zase odjmenovali apod…
Zdá se, že Barma nejhorší přestála a má situaci pod kontrolou a nadále si uchová nezávislost.
Co se můžeme z této události přiučit jako Češi?
- Pochopit, že Západ/globalisté rozhodně neusilují o naše dobro.
- Cizímu rozvratu a islamizaci se můžeme ubránit jen pokud se nám podaří vzít náš stát zpátky do našich rukou a podpořit skutečně národní elity.
- Snažme se hledat, co nás spojuje a nenechme se rozeštvat podivnými menšinami a nějakými cizáky.
M. Finger Thajsko