NENÍ UŽ TROCHU MOC DRAHO? 

Hlavně v lidech hezky pěstovat vtíravý pocit, aby se za svou chudobu styděli. O chudobě a nedostatku se nemluví. Nesmí se. To, že člověk na něco nemá, je přece pro ostudu. Může si za to sám. Je neschopný. Lenoch, který by měl sám se sebou něco udělat a pracovat víc. Třeba do roztrhání těla. 
O chudobě se musí mluvit a ukazovat ji na odiv. Třeba se pak ve vyšších vrstvách hne svědomí a začne pracovat ve prospěch lidí, aby se život nestával příliš předražený. 
Právě teď, já šťastlivec, pracuju na šesti pracovních pozicích. Někdy se mi promíchají dohromady a dělám dvě směny najednou. Práci ze třetí pozice vpasíruju do směny z první pozice a flikuju to tak, aby se mi celá ta chatrná konstrukce nesložila. U všech dělám co mohu, neflinkám to. A výplata se zmenšuje. No, jak bych to, ona se nezmenšuje. Naopak, s šesti pozicemi se zvětšila. Ale to, co jsem před dvěma, třemi roky zvládl uplatit z dvou pracovních pozic, mám teď problémy uplatit z pozic šesti. Ale ano, čtyři z toho jsou takový, jak bych to, částečný úvazek, který nevyžaduje tolik času a nenese tolik peněz. Přesto… 
Server Kurzy ukazuje, jak nám pěkně stoupla inflace z dlouhodobého hlediska. Vládní krmelci s radostí hulákají, že jsme na vytoužených 2,2 %, nedodají, že inflace v porovnání s rokem 2021 vystoupala na obdivuhodných 30 %. Tedy už se nám zvyšují ceny jen o 2,2 %, ale s již nádherně nabobtnalým základem 30 %. A jak ukazují výhledy do budoucnosti – bude hůř. 
On totiž ukazatel aktuální inflace je spíš ukazatel pro ekonomy, pro jejich hry. Běžného člověka zajímá dlouhodobá inflace, protože ta mu ukazuje, o kolik si pohoršil ve srovnání se svým mladším já před třemi a více roky. 
Včera jsem nakoukl do aplikace ČEZu, abych si zkontroloval průběžnou spotřebu. Vždycky si zálohy držím tak, abych nemusel vracet nedoplatek, ale aby mi ČEZ vracel doplatek. Být neustále v plusu několik stovek. Včera mi ČEZ hlásil, že to vypadá, že budu v minusu. A to citelně. Zálohy nastavené na 3100,- jsem musel zvednou na 4000,- (no jo, takhle málo já platím, však mi elektroměr oživují jen žárovky a pár spotřebičů, žádný bojler, nedej bože tepelné čerpadlo, které je jen 
pro ty sakra finančně zajištěné). Zčistajasna nám zase podezřele podražilo. Neptejme se proč, radši ne. Tiše plaťme a sledujme, jak čím dál víc lidí padá do nedostatku a chudoby. 
Do toho s hrůzou vyhlížím prvního ledna, kdy se zvednou a pro všechny zavedou nejenom koncesionářské poplatky, ale zvedne se citelně i sociální a zdravotní zdanění. A já hlásím, že to už nedám. Už teď nedávám sociální pojištění, zdravotní stále jakž takž platím. U sociálního už belhám na obě nohy. Měl bych se stydět a přibrat sedmý úvazek? Asi ano. 
Proprchává mi střechou, no jo, stále ještě. Odhodlal jsem se k pokusu. Zkusím si odkládat stranou a do jara prostě ušetřit. No, zkoušel jsem to. Od července jsem v modu – šetříme na střechu, protože pod cedníkem se nedá bydlet. Jak byly teď ty slejváky, propršela se mi příroda až do poliček s knížkami. No já létal po baráku a hledal zbytné kýble jako stižený padoucnicí. Naštěstí jsem to hned odhalil, takže žádná vážná škoda v poličkách nenastala. Kolik jsem od července ušetřil? Ostudnou nulu. V září placení škol, složenky a horentní sumy za nákupy jídla. V srpnu „výlet“ do Prahy za povinnostmi. V říjnu mě čeká nákup neodkladného herberku, aby potomek mohl cvičit do hudebky. A tak jsem včera poskakoval před domem (to já tak někdy dělám, abych si rozhýbal kostru po práci) a říkal jsem si – tak tohle je krysa v kole. Sedět neustále v práci, získat tak peníze a ty okamžitě odevzdat. A stydět se, že nejde nic ušetřit. No jo, stydím se, děsně. Až mi z toho tajou sněhy v Alpách. Blbec mám čtyři děti a jednu paní v domácnosti. A jinak to nejde. Zatím. Nebo napořád. 
Nedokážu si představit, jak tohle řeší samoživitelky s dětmi. Já tu jen rozmazleně létám s kýblem a je to vlastně povyražení do jinak vcelku suché nudy všednosti. Jíst je co, duše ani tělo nestrádá. Ovšem samoživitelka zavřená někde v paneláku s dětmi, která se snaží uhájit dva úvazky, k nim běhání na úřad pro dávky, dětem nedopřeje nic než holou existenci s kolínkama ze slevy posypané cukrem, věčně pocit jako spráskaný pes, hledání dalšího přivýdělku. Sklouznou do pekla sexbyznysu? Neziskovka Rozkoš bez rizika hlásí, že až 60 % prostitutek jsou samoživitelky a činnost vyvíjejí ne pro potěšení, ale z životní nutnosti. Roste jejich počet v posledních letech? A takoví lidé se neozvou. Nemají jak. A ani proč. Systému už nevěří. 
Ale ano, popsal jsem to své hospodářství. Popsal jsem ho, protože citovat jen suchá čísla ze statistického úřadu, je vlastně nicneříkající. Popsat vlastní zkušenost a udělat z ní odrazový můstek pro zkušenosti mnohem horší, které jsou kolem nás všech. Možná by nebylo od věci začít volat po tom, aby stát byl trochu sociálnější. Kdybych teď byl před rozhodnutím zakládat rodinu, nejspíš bych se na to vykašlal. Je to součást Green Dealu? Zdražit život tak, až lidé radši přestanou mít děti? No, kolik asi by to ušetřilo emisí? Nejspíš dost. 

S. Cháb