„Více než sto let stará kauza židovského mladíka Leopolda Hilsnera odsouzeného k trestu smrti za vraždy Anežky Hrůzové a Marie Klímové se otevírat nebude. Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Olomouci potvrdilo v přezkumu postup jihlavského žalobce, který podnět na obnovu řízení zamítl,“ píší oficiální česká mainsteramová media.
Je nutné si klást otázku, proč se jistý JUDr. Lubomír Müller o revizi procesu tak vehementně snaží?
O co tehdy v Polné šlo? V roce 1898 byla v lese u městečka Polná zavražděna dívka A. Hrůzová. Jednalo se o podivnou vraždu, kdy oběť byla zavražděna způsobem, který nebyl vůbec běžný (na místě vraždy se nenašla téměř žádná její krev). Policie na základě vyšetřování zadržela místního židovského povaleče L. Hilsnera, který byl viděn na místě činu a z lesa se vrátil v zakrváceném oblečení. Do té doby by to byla jen obyčejná vražda místního významu. Jenže regionálně příslušnýsoudce (křesťanský konvertita židovského původu) nařídil jeho okamžité propuštění a Hilsner se za pomoci členů židovské obce pokusil o útěk, byl ale zadržen. Podivná snaha židovské obce pomoci Hilsnerovi k útěku pak vyvolala rozhořčenou reakci českých politiků a novin o povaze vraždy a spiknutí. Nicméně ona spekulace o rituální židovské vraždě hrála ze začátku zcela marginální roli. S tou (zkušeně) přišel až pozdější prezident Masařík, který byl sám podle všeho židovského původu a odvedl tak historickou pozornost do slepé uličky a podstata problému historicky zcela zmizela z očí.
Hilsner byl následně dvěma různými porotními soudy odsouzen k trestu smrti za spoluúčast na vraždě A. Hrůzové a následně i M. Klímové, která byla zavražděna před časem podobně neobvyklým způsobem. Pachatelů bylo zjevně víc a i to se historicky zcela marginalizovalo a Hilsner je dnes oficiálně prezentován jako jediná „nevinná“ obět justičního omylu.
Hilsnerovi císař snížil trest na doživotí a pachatel si odseděl 19 let, když byl v roce 1918 propuštěn a dožil ve Vídni. Je zajímavé, že ho prezident Masařík řadu let finančně podporoval, což ale odmítl udělat v případě svého oficiálního otce panského kočího Masaříka. Takový byl T.G.M. morální gigant, že odmítl svému v chodobě žijícímu otci poskytnout byť jen korunu ze svého rozsáhlého majetku, ale pro židovského pobudu peníze měl vždy.
Snahou o revizi této smutné události jde o další vnucování jakési historické viny běžným Čechům, jací byli antisemiti, xenofobové atd. a tak ať se ted nebrání obohacující imigraci, LGBT a své vlastní likvidaci. Jde vlastně o podobný model vedle z poválečného Německa, jen naroubovaný na lokální poměry.
České soudy zatím vzdorují, ale je otázka, zda při současném personálním složení „českých politických elit“ to bude stačit.
Vojtěch L.
Hilsner před soudem, dobová kresba
Masarykův otec, jak uvádítevy – Masaříkův, se nejmenoval Masařík, ale Mesiarik.