Bývalá bankovní úřednice a pozdější starostka Prahy 2 Jana Černochová se instalací na post ministra obrany evidentně dostala na místo, kterému nerozumí a nestačí na něj. Zkrátka teta z Vinohrad se dostala k životní šanci, jak se zajistit do konce života. Proto se hodlá koryta držet zuby nehty a bude potřebovat mediální a politickou ochranu, aby se jí zahraniční pán nezbavil. Toho aktuálně v ČR zastupuje bývalý globalistický neziskovkář a pozdější velvyslanec v Izraeli jistý T. Pojar. Z tety z Vinohrad se proto stala politická aktivistka a veřejně podporuje globalistickou agendu komediálním způsobem. Zahaluje se do cizích vlajek, připíná cizí stužky a dělá doma i ve světě ostudu.
Neschopnost vést rezort obrany nahrazuje infantilním politickým aktivismem hodným studenta střední školy (asi zavzpomínala na svá školní léta na obchodní akademii na Praze 2). Její úřad zatím řídí jiní.
Černochová ale není výjimkou, je naopak novým typem liberálně demokratického politika. Takový politik nic neumí, ničemu nerozumí, nedokáže nic řídit a poctivá a odpovědná práce je mu obecně cizí. Vše proto nahrazuje veřejnou angažovaností a zájmem o marginální témata. Jen si vzpomeňte na primátora Hřiba, toho zajímaly hlavně sdílené koloběžky, protože kolabojící dopravě nerozuměl. Dále třeba pí. Pekarová, nebo minisr dopravy Kupka, či ministr zemědělství Výborný atd.
Cílem instalace těchto kádrů je rozklad jejich institucí pomocí neschopnosti vedení, Není to náhoda a lidé by to měli chápat. Problém nejsou tyhle loutky, ale ti, co je řídí. Jak doma, tak v zahraničí!