Včerejší demonstrace na Letné ukázala, že tudy cesta ke svržení režimu liberální „demokracie“ nepovede a je jedno, zda tam přijde 3-4 tisíce lidí jako včera, nebo milion . Podobné akce režimem, který se opírá o zahraniční síly a svoji legitimitu neodvozuje od českého voliče a svobodných voleb, neotřesou. Změnil snad režim něco po masových demonstracích v září a říjnu? Ne, nadále likviduje ekonomiku, nadále podporuje masovou imigraci, nadále plánuje zatažení země do války za cizí zájmy. Podle rétoriky jakou režimní představitelé volí (ruští šváby, dezoláti atd.) je patrné, že naopak připravují na fyzickou likvidaci vůdců opozičního hnutí (zatím pomocí jimi ovládané justice a prorežimních bojůvek).
Vlastenci si musí uvědomit, že tudy cesta dál nevede. Demonstrace měly význam ve smyslu aktivace nespokojené veřejnosti. To se podařilo. Statisícové spontánní demonstrace byly v naší zemi naposledy před 33 lety (ze zahraničí řízené demonstrace Milionu chvilek pro demokracii nelze považovat za spontánní akce, ale spíš za povinnou účast prokazující loajalitu cizím pánům).
Co dělat dál?
Nejprve si musí Češi ujasnit, co vlastně chtějí. Určitě jim jde o svržení současné vlády, ale chtějí i změnu režimu? Pokud nebudou usilovat o změnu režimu, tak se jim dveřmi vyhozený režim vrátí hned oknem. S tím mají zahraniční protektoři a jejich domácí diaspora staleté zkušenosti. Cílem by tedy měla být systémová změna režimu, která obnoví českou suverenitu a nezávislost, položí základ nové české ekonomice, obnoví národní etnickou homogenitu a eliminuje negativní zahraniční vlivy a obnoví základní občanské svobody pro českou většinu.
Jaká jsou aktuální palčivá témata pro českou veřejnost? Drahota a bída, prudký pokles kvality školství a zdravotnictví kvůli masové imigraci především z Ukrajiny (ale i Vietnamu, Afriky atd.) a zapomínat nelze ani zavlečení českého národa do války za americko-židovské zájmy na Ukrajině.
Jak toho dosáhnout? Zde musím všechny upozornit, že ve volbách se to změnit nedá. Falšovaní voleb zde v USA snad každému ukazuje, že volby jsou dnes jen fraška a volič komparz.
Mírová cesta: Po demonstracích musí přijít nátlakové akce, které zasáhnou režim a jeho představitele přímo a citlivě. Těch možností je celá řada a zde je jen pár typů
1) Generální stávka – zasáhne celou společnost, ale vzhledem ke skutečnosti, že většinu ekonomiky ovládají cizinci a odbory jsou součástí režimu a o zájmy pracujících jim moc nejde, tak bude obtížné jí zorganizovat.
2) Blokáda úřadu vlády v době zasedání vlády a blokáda parlamentu a senátu. Případě blokáda klíčových úřadů jako ministerstvo zahraničí, vnitra, soudů atd.. To by byla asi lehce realizovatelná akce, byť režim by asi nasadil represivní síly. Blokáda by mohla být symbolická třeba pomocí prázdných krabic, nebo lidského řetězu. Služebníci režimu by na vlastní kůži poznali, jak je mají lidé „rádi“. Jelikož se jedná většinou o patolízalské zbabělce, tak by to vliv na jejich psychiku určitě mělo. Ti chytřejší navíc chápou, že je cizí páni klidně předhodí davu, když to bude potřeba.
3) Blokády obydlí a domů hlavních příslušníků režimu. Zde by tu náladu veřejnosti poznalo i jejich okolí a výsledek by tedy byl znatelný. Koneckonců je tu historie blokád domovů některých protagonistů režimu (Hamáček, Babiš atd.) Bude se chtít prát s demonstranty války chtivá pí. Černochová z ODS až jí zablokují protiváleční aktivisté obydlí na Praze 2? Koneckonců by režimní protagonisté poznali vlastní medicínu z dob korona teroru, kdy nesměl běžný Čech pomalu vystrčit nos z baráku…
4) Blokáda hraničních přechodů například zemědělci a výrobci – efekt by byl omezený.
5) Masové pochody a petice proti válce – pěkná PR akce s velmi omezeným významem na rozhodování režimu
6) Masová akce za neplacení koncesionářských poplatků, daní atd.... to by tlak na režim přineslo. Většina příslušníků režimu je na něm existenčně závislá. Myslíte, že by se lidé jako P. Fiala, J. Černochová, A. Vondra, J. Rakušan, M. Pekarová, M. Vystrčil atd. dokázali stejně dobře uživit skutečnou prací?
Vlastenci si ale musí položit otázku, zda se výše uvedenými prostředky dá dosáhnout změny režimu? Odpověď je, že ne! Šance na úspěch je do 10%.
Pak zbývají nátlakové akce, kde dojde k přímé konfrontaci s režimem. Zde už mluvíme třeba o sabotáži válečných transportů na Ukrajinu, odpojení vládních úřadů od energií, zasypání cest odpadky, hnojem atd. Až po obsazení vládních budov, parlamentu atd. To jsou cesty, které mohou s mnohem větší pravděpodobnost í vést k pádu režimu. Na druhou stranu se neobejdou bez konfrontace s režimem, která může být velmi násilná. Režim sice nemá skoro žádné vlastní loajální represivní složky, ale může se obrátit s žádostí o bratrskou pomoc do zahraničí při záchraně „demokracie“ (západní vlády v čele s USA s tím mají bohaté zkušenosti). Případně aktivovat imigrantské jednotky ukryté na našem území (Ukrajinci a barevní imigranti). Pak by došlo k otevřené občanské válce s velmi nejasným výsledkem. Chcete to, máte na to odvahu? Nikdo jiný to za vás nevybojuje. Žádný spasitel nepřijde, nový národní vůdce se sám objeví z národa, pokud se národ sám dokáže mobilizovat proti cizí tyranii a pokusu o fyzickou likvidaci.
Otázka stojí, mají Češi jinou volbu, jak se vyhnout chudobě a válce než jít do otevřeného střetu s režimem?
Nejdůležitější nakonec, vlastenecká opozice musí mít i jasný plán, co bude dělat až uspěje a protinárodní režim odstraní/svrhne. Jakou povede hospodářskou, zemědělskou, energetickou, obrannou, zahraniční politiku? Máte na to odborně zdatné lidi? Máte vlastní národní ideologii a plán? Nemáte, tak na tom začněte urychleně pracovat!
Joe Nowak, Chicago, USA
článek nemusí vyjadřovat názory redakce
Myslí, že bude třeba být o hodně radikálnější. A bude třeba trestat, pro budoucnost to bude nezbytné.
Aby se něco stalo, tak to nepůjde jinak než přes revoluci podobnou té francouzské, sic ty elity jsou stejně tak odtržené od běžného života jako dvořané Ludvíka XVI.