V rámci masivního přísunu muslimského a černého obyvatelstva do Německa došlo i k případům, kdy azyl nebyl udělen. Jednalo se o vládní a neziskovkářský šlendrián, zastaralé zákony (neumožňující udělit azyl všem nebílým žadatelům), špatné pokyny neziskovek, kdy se uprchlík místo za Syřana přiznal ke své tuniské národnosti apod. Proto byla část žadatelů určena k vyhoštění, k tomu ale nedochází, protože přece nelze odesílat zpět těžké kriminálníky a násilníky z řad uprchlíků, to by nebylo humánní!
Uprchlíci, kteří mají být deportování, proto dál zůstávají v Německu v režimu „strpění“, což v reálu znamená navždy. V klidu tedy mohou dál páchat trestnou činnost. Jen v Sasku to bylo za letošního prvního půl roku 2459 trestných činů, které mají na svědomí. Od vražd, loupežných přepadení, po sexuální delikty a ublížení na zdraví.
Jestli se Češi nepostaví na rozhodný odpor, tak podobný je čeká podobný osud. I náhodný turista vidí, že podíl muslimských a černých obyvatel českých a moravských měst prudce roste a s tím určitě i jejich kriminality, kterou úřady určitě tají.
Milan v Německu