Jak po roce 1918 Bronštejn, Rosenfeld, Apfelbaum a další vraždili etnické Rusy a „historici“ to hodili na Stalina. Byl sovětský komunismus ruský vynález?

Když se píše v oficiální historické literatuře o komunistickém teroru a vraždění v SSSR po po roce 1918, tak se skoro vždy požívá označení „Stalinský teror, Stalinské represe...“. Vůbec se nemluví o těch, kteří ten teror skutečně rozpoutali a jejich cílech, kterým byla především fysická eliminace ruských elit a národa jako takového. Stalin sice byl jedním z vůdců a nepochybně se i podílel na teroru komunistů především v rámci občanské války, ale skutečně reálnou moc na celou zemí získal až někdy kolem roku 1935-6. Proč se ale o těchto dobře známých historických událostech neříká celá pravda? Zkusím se celou záležitost objasnit.

Jádro a naprostou většinu sovětských vedoucích a represivních kádrů hned po roce 1918 tvořili etničtí Židé. Část byla místních, ale velká část z nich přijela ze zahraničí.

Když těsně před „říjnovým“ uchopením moci vytvořili bolševici první vedení, tak jeho personální složení bylo Lenin, Bubnov (jediný Rus), Stalin (Gruzínec) a Trocky, Sokolnikov, Zinoviev a Kameněv (všichni Židé).  To rovněž platilo pro první sovětskou „vládu“ L. Trocky (Bronstejn – Žid) velel Rudé armádě a nějakou dobu byl i „ministrem zahraničí“, J. Sverdlov (Solomon – Žid) byl ústřední tajemník strany a de facto předseda vlády, Grigori Zinoviev (Apfelbaum/Radomyslsky – Žid) vedl komunistickou Internacionálu,  Kominternu). Dále tiskový komisař  Karl Radek (Sobelsohn  – Žid), následoval ministr zahraničí  Maxim Litvinov (Wallach – Žid), Lev Kamenev (Rosenfeld) a Moisei Uritsky oba Židé. Zapomenout nemůžeme na F. Dzeržinského, který velel CEKA (tajná policie a byl původem údajně Polák, ale jelikož mluvil jidiš, tak o tom lze pochybovat) a již zmiňovaného J.V. Stalina (Gruzínce). Jak opět vidíme etničtí Rusové hráli ve vedení bolševického Ruska (SSSR) od začátku zcela nevýznamnou roli a to v SSSR trvalo až do 60 let 20 století! Tehdy se částečně počet etnických Rusů ve vedení komunistické strany navýšil.

Vysoký podíl etnických Židů ve vedení SSSR od samého začátku nebyl žádným tajemstvím.

Americký velvyslanec v SSSR David R. Francis již v lednu 1918 v depeši do  Washingtonu píše: “Bolševičtí vůdci zde, z nichž většina jsou Židé a 90 procent z nich přišlo z ciziny, se o Rusko nezajímají, Jejich jediný zájem je internacionalismus a chtějí rozpoutat světovou revoluci“, (David R. Francis, Russia from the American Embassy (New York: 1921), s. 214.)

Stejně tak se tihle židovští revolucionáři netajili mezi soukmenovci svými skutečnými záměry.

Leiba Bronstejn – alias Trokcij . který pocházel z židovské rodiny v Oděse, již na začátku existence SSSR prohlásil.

„Musíme Rusko přeměnit v poušt s bílými negry, na které uvalíme takovou tyranii, o které nesnili ani východní despotové. Jediný rozdíl bude, že to bude levicová a nikoliv pravicová tyranie, Bude to tyranie rudá a nikoliv bílá! To slovo rudá myslíme doslova, protože prolijeme takové potoky krve, že budou všechny lidské oběti z kapitalistických válek vedle toho blednout závistí. Největší bankéři z poza oceánu s námi budou úzce spolupracovat, Pokud naše revoluce zvítězí, ustavíme vládu sionismu na troskách revolučního pohřbu a staneme se mocností, před kterou celý svět padne na kolena. My ukážeme, co je skutečná moc! Pomocí teroru a krvavé lázně zlikvidujeme ruskou inteligenci do stavu na úrovni idiocie a zvířecí existence… V tuto chvíli naši mladí muži, synové hodinářů z Oděsy, Orla, Gomelu a Vinice ví, jak nenávidět všechno ruské. Jaké potěšení jim působí fysická likvidace ruské inteligence – důstojníků, akademiků a spisovatelů…” (Paměti Arona Simanoviche)

Bronštejn (Trockij) se dokonce netajil tím, že na tom plánu likvidace ruského národa bude pracovat s židovským bankéři v USA a Londýně.

 Hirsch Apfelbaum. (alias Radomyslsky, nebo Zinoviev) ze září  1918, kdy otevřeně vyhlásil masovou genocidu ruského národa: “Potřebujeme 90 mil ze 100 milionů Sovětských Rusů. Pokud jde o ten zbytek (10 milionů) tak těm nemáme co říct. Ti musí být vyhlazeni…“Richard Pipes, The Russian Revolution (New York: 1990), s. 820.

Že je komunistický sociální experiment v Rusku prací židovských revolucionářů, bylo mezi židovskými komunitami dobře známo.

Významné židovské noviny American Hebrew na podzim roku 1920 napsaly: “Bolševická revoluce v Rusku byla výsledkem židovského myšlení, úsilí, nespokojenosti a pokusu o přestavbu“ (American Hebrew (New York), Sept. 1920. Nathan Glazer and Daniel Patrick Moynihan, Beyond the Melting Pot (Cambridge, Mass.: 1963), s. 268.)

Vysoký podíl Židů byl ale i v represivních a popravčích komandech, která plnila příkazy lidí jako Bronštějn a Apfelbaum. Byli to právě ti „synové hodinářů z Oděsy“, kteří vraždili fyzicky ruskou inteligenci, duchovní, obchodníky ale i běžné ruské rolníky a dělníky.

První sovětský koncentrační tábor na Soloveckých ostrovech byl zřízen na příkaz L. Bronštějna (Trockého). Další tábory Gulagu pak měly většinou velitele židovského původu. Na otrocké práce na Bělomorském kanále (50 000 obětí) dohlížel Naftali Frankel, který byl rovněž židovského původu.

Stejně tak byla personálně obsazena CEKA (tajná policie) její náčelník byl F. Džeržinský (údajně Polák, což ale není jisté, protože mluvil plynně jidiš), naprostá většina vyšších důstojníků, vyšetřovatelů, velitelů táborů Gulag a popravčích komand pak byli Židé. (Což otevřeně přiznávají i židovští autoři jako například Sonya Margolina (Das Ende der Lügen: Russland und die Juden im 20. Jahrhundert (Berlin: 1992)). Některé zdroje dokonce hovoří o tom, že mezi příslušníky CEKA bylo 90 procent Židů a zbytek Poláci, Litevci, či Gruzínci.

Velmi vysoký podíl etnických Židů byl i na uměle vyvolaném ukrajinském hladomoru v 30. letech. A. Solženicin v knize „200 let pospolu“ uvádí, že v komandech vyhánějící a vraždící ukrajinské rolníky tvořili Židé 2/3!

Mluvit tedy výlučně o Stalinově teroru je tedy historicky velmi zavádějící. Mělo by se mluvit i o teroru a vraždění Bronštejna (Trockého), Aplfelbauma (Zinovieva), Frankela, Yehudy (Jagoda) a dalších. Ano, Stalin se na sovětském teroru podílel a od roku 1936, kdy fyzicky zlikvidoval trockisty, tak disponoval i odpovídající mocí. Jenže on se naopak zdůrazňuje pouze ten rok 1936, kdy Stalin zlikvidoval v procesech trockisty, z nichž velká většina byli etničtí Židé. O jejich masových zločinech a cílené likvidaci ruského národa po roce 1918 se ale bohužel nemluví. Je to náhoda, že „historici“ tuhle smutnou kapitolu 20. století opomíjejí? Vždyť v té době zahynulo nejméně 20 milionů etnických Rusů a miliony příslušníků dalších národů na území Ruska/SSSR a jejich vrahem nebyl zdaleka pouze Stalin! Kvůli nim se ale žádné zákony na popírání genocidia nepřejímají. Je pro pana Payneho a Bendu 6 milionů německými nacisty zavražděných Židů víc než 20 milionů Rusů zavražděných během sovětského režimu?! To mají pánové Payne a Benda (poslanci ODS, kteří v roce 2000 prosadili tehdejší zákony 260 a 261 – tzv. „zákaz popírání holocaustu“) divné myšlení a počty. Byli tihle zavraždění Rusové snad lidé „druhé“ kategorie a truchlit se oficiálně smí pouze nad židovskými obětmi?

Je ale nutné podotknout, že obětí sovětského revolučního vraždění byli i etničtí Židé.

V době dnešní zuřící „antikomunistické rusofobie“ je potřeba říkat nepříjemnou pravdu o historii SSSR mnohem víc než dřív! Ti, co jí rozpoutávají, mají nekalé cíle a dobro našeho národa jim na srdci neleží!

Joe Kolach, Texas, USA

článek nemusí vyjadřovat názor redakce