Poslední vývoj na Blízkém Východě dává tušit, že asi brzy dojde k velkým geopolitickým změnám. Jednou z nich bude konec expanzivních ambicí Izraele, ten sice loni trvale (v rozporu s mezinárodním právem) anektoval syrské Golanské výšiny. I nedávné americké dobrodružství se zabitím iranského generála bude mít pro Izrael negativní efekt. Výsledkem totiž bude sjednocení všech muslimů (nejenom šíitů) proti USA (a jejich loutkám v Saudské Arábii) a především proti Izraeli. Z toho konfliktu nemůže vyjít Izrael jako vítěz, dokonce ani kdyby použil všechny své jaderné zbraně a svůj život za něj položilo všech 5 000 českých vojáků.
Zdá se, že toto si globální finanční oligarchie uvědomuje a proto plánuje záložní variantu pro židovské obyvatelstvo Izraele. Tou se zdá být pomajdanová Ukrajina. Tam byl po prvním neoficiálně židovském prezidentovi Porošenkovi (on svůj židovský původ ale nikdy nepotvrdil, byt izraelská media o něm psala) do vedení země dosazen již zcela oficiálně židovský prezident, komik Zielenski. Ten dokonce nehovoří ani ukrajinsky (pouze rusky, anglicky a jidiš). Je jasné, že je to jen nastrčená loutka. Skuteční vládci Ukrajiny dávají Ukrajinců najevo, jaká bude jejich budoucnost. Mě tuhle při cestě do Prahy z letiště vezl ukrajinský taxikář a mluvil o tom naprosto otevřeně. Ukrajinci prý na Ukrajině nejsou již vítáni. Část Ukrajinců to pochopila a prchá ze země. Země je v naprostém ekonomické a sociálním kolapsu, vládnou jí polovojenské oddíly placené a řízené místními oligarchy, a policie a tajné služby jsou osobní komanda vládnoucí garnitury, sloužící k likvidaci nepohodlných osob, či osobnímu obohacení. Ukrajina je failed state [padlý stát], a vládne jí cizina. Současně ale vidíme překvapivou snahu nové garnitury o ukončení války v Donbasu. Takže ve vzduch asi visí velká změna.
Za posledních 20 let odešlo ze země skoro 15 milionů lidí (většina do Ruska), a nyní i oficiální místa přiznávají, že z Ukrajiny odejde každý rok více než 1 milion Ukrajinců. V roce 1992 měla Ukrajina ještě 52 mil. obyvatel, v roce 2007 již pouze 46 milionů, v roce 2017 42 milionů a v roce 2019 již pouze 39 mil. V tom ale nejsou započteny zhruba 3,4 miliony Ukrajinců žijící a pracující v Evropě. (Polsko 2 mil, ČR – 300 tisíc, Itálie 200 tisíc, Slovensko 100 tisíc, atd). Tímto tempem bude za 5 let na Ukrajině kolem 30 milionů obyvatel, kterým v jejich zemi nebude patřit nic – ani půda, ani silnice, ani školy …
Oligarchové, většinou židovského původu, se také v divoké privatizaci zmocnili veškerého ukrajinského nerostného bohatství, průmyslu a bankovnictví. Stačí připomenout jména jako Pinčuk, Ložkin nebo Kolomojský.
Nyní se chystá poslední kapka: tou je privatizace zbytku průmyslu a především půdy. Stranou privatizace nezůstanou například ani mateřské školky a silnice! Oficiálně je prý sice vítán každý investor, ale jak to dopadne, jací lidé mají na Ukrajině a v zahraničí připravené peníze na skupování takového majetku, lze tušit!
Zahraniční židovské kruhy již otevřeně mluví o svém prezidentovi na Ukrajině. Na Ukrajině také stojí největší židovská stavba v Evropě – Menora v Dnětropetrovsku, jenž se nachází na ulici Šolom-Alejchema!
Ukrajincům je prý současně naznačováno, že je nečeká na Ukrajině žádná budoucnost. Již dnes lékařská a sociální péče pro rodilé Ukrajince ve velké části Ukrajiny de facto neexistuje.
Jeden velký problém ale na Ukrajině noví vládci mají. Jsou jím paradoxně jejich polovojenské oddíly jako Azov, Ajdar, Dnep, Donbas apod. tvořené většinou nejrůznějšími hrdlořezy, kteří se ale vesměs hlásí k antisemitské tradici a používají nacistické symboly a insignie. Paradoxem je, že některé jsou financovány právě židovskými oligarchy jako třeba Kolomojski. Jak bude tahle symbióza židovských mecenášů a antisemitiských polovojenských jednotek fungovat po ukončení konfliktu na Donbase se ještě uvidí. Nelze ale vyloučit nastávající konflikt mezi nimi a jejich mecenáši. Nebo naopak pokus nové vlády o jejich fyzickou likvidaci podle osvědčené metody, „máme problém s nějakým člověkem? Odstraníme člověka a tím i problém“.
Vztahy mezi Ukrajinci a Židy jsou tradičně velmi napjaté. Podle dostupné věrohodné historické literatury se vzájemný antagonismus datuje do doby, kdy si židovští správci pronajímali půdu od polské šlechty a pa ní pak zaváděli de facto otrokářský systém bezohledného vykořisťování a zneužívaní místního obyvatelstva. K tomu se přidal zavedený systém lichvy a podpory alkoholismu a výsledkem bylo vytvoření masy zbídačených Ukrajinců, kteří byli vystavení nejhoršímu možnému zneužívání a útlaku, včetně prodeje dcer „zadlužených“ ukrajinských rolníků do nevěstinců v Osmanské říši a i do dalších částí světa. Tehdy dokonce i někteří rabíni upozorňovali, že bezskrupulózní vykořisťování místních rolníků ze strany tehdejších na Ukrajině žijících Židů, se může obrátit proti nim (viz třeba History of Jewish nation, P. Kennedy). Jejich hlas ale nebyl vyslyšen. Tato praxe se bohužel protáhla až do 19 století, jak píše slovenský národní buditel H. Vojanský v roce 1908. Výsledkem útlaku židovských vykořisťovatelů byla zbídačená masa místních rolníků, kteří pak přirozeně viděli spásu ve všech, kteří jim slibovali je tohoto útlaku zbavit. Stačí si připomenout povstání B. Chmelnického (1648-56) a jeho židovské pogromy. Situace byla napjatá i po celé 19. století viz pogromy v Oděse atd., a další impuls dostala vzájemná nenávist se vznikem SSSR. V jeho čele stály od počátku revolucionáři většinou židovského původu (Trockij, Zinoviev, Kamenev, Lenin, Uritski, Kaganovic atd atd.) Sovětská moc okamžitě rozpoutala krvavý teror, který vyvrcholil kolektivizací a hladomorem na Ukrajině, kterému padlo za oběť několik milionů Ukrajinců. Přitom na kolektivizačním teroru se podílelo velké množství příslušníků represivních orgánů židovského původu, A. Solženicin píše o tom, že 2/3 všech příslušníků sovětských represivní oddílů v době ukrajinského hladomoru bylo židovského původu. Mezi Ukrajinci bylo málo rodin, které v době této bezprecendentního sociálního experimentu nepřišly o někoho blízkého a nějaký majetek. Proto, když na Ukrajinu dorazili po přepadení SSSR v roce 1941 nacisté, viděla v tom řada Ukrajinců možnost vyřídit si s vrahy svých blízkých účty – vždyť hladomor a kolektivizace byla ještě v čerstvé paměti. Zřejmě proto se tolik Ukrajinců zapojilo do masakrů židovského obyvatelstva (Babi Jar. Kaminski Podolsk apod.) a nebralo ohledy ani na židovské ženy a děti. Vše podle staré zkušenosti: násilí, plodí ještě horší násilí. Tomu udělal přítrž až příchod Rudé armády. V době trvání SSSR byl antisemitismus potlačován represivním aparátem, ale zcela vykořenit se ho nepodařilo. Paradoxně k jeho obrodě vedla formální nezávislost Ukrajiny v roce 1991. Antisemitské hnutí S. Bandery bylo najednou opět v kurzu a po převratu v roce 2014 dokonce polostátní ideologie, což komicky koexistuje s židovskými vládci země (v jednu dobu byli premiér, prezident, šéf národní banky a tajné služby všichni židovského původu).
Proč si vybrala globální oligarchie právě Ukrajinu? Ukrajina totiž z velké části pokrývá území bývalé Chazarské říše. Ta byla domovem loupeživých Chazarů, kteří později hromadně konvertovali k judaismu a stali se z nich tzv. Aškanázští Židé, kteří tvoří dnes skoro 80% všech Židů na světě. Bude to tedy takový velký návrat domů!?
Je zajímavé, že o Chazarské říši neexistuje téměř žádná oficiální historiografie a tak je čtenář často odkázán pouze na alternativní zdroje různého původu a věrohodnosti. Moudrý člověk si musí klást otázku, proč vlastně chybí oficiální literatura k tomuto zjevně historicky prokazatelnému státnímu útvaru?
Čechů v Česku se to týká tím víc, že původně prý byla na tento velký přesun obyvatelstva z Izraele vybrána vaše země. Jen si vzpomeňte na éru vlády TOP 09 a ODS a pravidelné společné vládní zasedání české a izraelské vlády. Prý se na nich tehdy hodně jednalo o masivní izraelské bytové výstavbě v ČR. Prahu Židé tradičně považují za „své“ město a byla kdysi velmi významným centrem židovské vzdělanosti a mystiky.
Každopádně Ukrajinu a Ukrajince čekají velmi „zajímavé“ časy,
R R., New York, USA
Článek nemusí vystihovat názor redakce