Populární vlastenecký sociolog Hampl oslavil vítězství „vyvolených“ nad českými diváky

Viděl jsem záznam nedělní [9.2.2020, pozn. red.] debaty mezi sociologem Hamplem, české vlastenecké i nacionalistické veřejnosti známým, a (mě dosud neznámým) konceptuálem Vavruškou. Napsat o ní mě asi přimělo to, co řekl pan Vavruška: totiž dobrý způsob, jak zařídit, aby se skrytý záměr nestal, je vytáhnout ho na veřejnost.

Pan Vavruška představil teorii Koncepce sociální bezpečnosti, a povedlo se mu to inteligentně a srozumitelně. Když občas došlo na méně jasný detail, bez zaváhání ho vyjasnil tak, že jsem s tím spokojený. Někoho může zklamat, že Vavruška v podstatě zůstal u obecných principů a konkrétních případů, nebo jmen aktérů globálních her se ani nedotkl. Ale také se nepustil do skloňování globálního prediktora ve všech pádech, jako nejvyšší světové moci, což bývá ústřední bod konceptuálů hospodské úrovně. Tím mě ušetřil nemálo utrpení a ukázal mi, že konceptuál neznamená vždy praštěný člověk. Fajnšmekra na jemné náznaky možná potěší, že řekl, že si myslí, že Německo funguje jako bílý kůň.

Vavruškův projev navodil pro Hampla a jeho okolí nepříjemné, a zároveň těžko napadnutelné vzorce myšlení, ač byly jen v obecně teoretické rovině. Hamplova potřeba se s nimi co nejlépe vypořádat určila už na začátku prakticky celou jeho náplň diskuze. Od myslím celkem šikovného pokusu svést a uzavřít uvažování přítomných do jím uměle vytvořených třech kategorií, přes zdůraznění nutnosti pro silná tvrzení mít silné důkazy, po jeho vše prostupující úsilí změkčit každé oponentovo vyjádření, které slibovalo aspoň nějakou naději, že by změkčit šlo. Při své horlivosti ukázat, jak společnost řídit vlastně ani nejde, se z jiného směru sám přiblížil k tomu, co zkritizoval na začátku: k výstupu, že se „s tím nic nedá dělat“. Také tichý předpoklad, který implicitně učinil ve svém příkladu s pražskou MHD – že subjekty řízení na vysokých globálních úrovních fungují ve stejném rámci, a se stejně kvalitními kádry, jako úředníci v městském dopravním podniku v liberální demokracii – je k pousmání. Ale nedělám si iluzi, že na nějaké diváky nezabral.

Hamplův výkon ze všeho nejvíc připomínal srnku, snažící se odlákat slídící vlky od svého srnčete ležícího v pelíšku v trávě. Člověku, co netušil, o co Hamplovi hlavně jde, mohl připadat v defenzívě, převážně reagující na protistranu. Ale znalý ví, že v rámci možností a při zachování úrovně debaty nemohl pro „záchranu srnčete“ nic moc lepšího udělat. Však také pochválil, že se na debatě nikdo o Židy ani neotřel:

„- o fantasmagoriích toho typu, že základem západní civilizace je židovská nadřazenost, nepadlo ani slovo (ač je jimi web leva.net doslova prošpikován).“

Sice na tom konkrétně mají lví díl zákonodárci, kteří prosadili cenzurní zákony, a státní represivní aparát vymáhající tyto zákony, ale panu Hamplovi jeho kus zásluhy neupírám. Zkuste Židy a jejich možný podíl na nadnárodním řízení kritizovat před 70 ti členným obecenstvem v pořadu, který je veřejně nahráván na kameru. To by odvážlivci asi brzy zvonila u dveří bdělá policie.

Hamplův výkon stěží překvapil někoho, kdo ho už dřív sledoval. Jeho hlavní číslo je antiislám dle receptu jiného, anglického, šábesgóje, vystupujícího pod pseudonymem Tommy Robinson.

A dostáváme se k tomu, co je Hamplovo „srnče“ vlastně zač: jsou to Židé, obzvlášť ti sionističtí. Pan Hampl, věrná a pracovitá „máma srnka“, upoutává pozornost českých vlastenců a směřuje ji na zástupné (tím neříkám falešné, nebo malicherné) problémy, především islám a islamizaci, aby zloba českých vlastenců nepostupovala „nežádoucími“ směry,

Angažuje se i proti dalším zlům politické korektnosti, ale jen tolik, co potřebuje, aby si udržel svou zajímavost pro české vlastence, a vždy při udržení maximální ohleduplnosti k těm vyvoleným.

Je pro mě záhada, jaké šachy hraje česká odnož Generace Identity, pořadatel té debaty, co si od toho slibovali. Také jsem zvědavý, kdo vymyslel pyšný název debaty „Evropská racionalita versus Koncepce sociální bezpečnosti“. Protože s evropskou racionalitou mají tanečky, prováděné k přikrytí tajeného zájmu dojmem učenosti, málo společného. Tedy až na to, že právě takhle si evropskou racionalitu přisvojují a následně znásilňují ti vyvolení.
Naopak mi není záhadou, pokud jde o vlastenectví v politice, proč pokulháváme za Maďarskem a Polskem (brzy budeme i za Slovenskem, když tam v blížících se volbách výrazně uspěje L’SNS). – Jestli to nejlepší, co máme, jsou vlastenci od Mrtvého moře – co by jsme chtěli?

Frank T. New Jersey, USA

Text nemusí vyjadřovat názor redakce.

Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.