Odebírání dětí v CR úřady – až 6000 případů ročně? Obludné spojenectví „neziskovek“ a OSPOD… je to příprava na přidělování naších dětí lačným pedofilním gayům?
Ačkoliv se údaje o tom, kolik stát ročně odebere dětí rodičům, různí mezi 3800-5500 ročně, jedno je jisté. Nejde o žádnou náhodu, ale o systém, který má sloužit k odebírání dětí z „problémových“ rodin.
Když uvážíme, že se ročně v CR narodí ca 100 000 dětí (do toho jsou započteny i děti cizinců – Vietnamců, Ukrajinců, Slováků atd), pak se jedná o neuvěřitelných 5 procent všech dětí, které stát časem rodičům (byt třeba jen dočasně) prostě sebere. Mimochodem ono často zmiňované Norsko odebere ročně dětem 7000 tisíc detí, takže se k němu začíná Česká republika nebezpečně blížit…
Ukazuje se, že se jedná jednak o systém, jak mít „páku“ na „neposlušné“ rodiče. To ostatně vidíme v zahraničí, kde například v Norsku jsou děti odebírány rodičům, protože jsou vychováváni příliš tradičně (tj. dívky jako dívky a kluci jako kluci), stejné pokusy vidíme nyní v Německu.
A jedná se tedy o zjevný útok proti tradiční výchově a rodině v bělošských rodinách. Paralelně s tím vidíme velmi aktivní kampaň za umožnění adopcí dětí pro homosexuály (Předkladatelem a hlavním agentem homolobby byla poslankyně ODS J. Černochová, od které agendu převzala poslankyně Babišova ANO Maxová) a dekriminalizace pedofilie. Logicky se tedy nabízí otázka, zda se nejedná o přípravu masivního odebírání dětí z běžných českých rodin a jejich přídělování lačným gayům? Cílem pravděpodobně je jakási novodobá Sodoma-Gomora nové totality.
Jak to funguje?
Oficiálně se vše děje v zájmu dítěte. Jak jinak, ony se všechny špatnosti v posledních 100 letech děly a dějí vždy pod pláštíkem nějakého vznešeného hesla.
Hlavni roli, zde hrají některé tzv. „neziskovky“, fanatičtí aktivisté a tzv. OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí). Pokud OSPOD dostane podnět, že je výchova nějakého dítěte (nebo dětí) v rodině ohrožena, pak zahájí šetření. Ten podnět může přijít třeba od pediatra, učitele, psychologa, policie, neziskové organizace, či může jít o anonymní udání. OSPOD má poměrně široké pravomoci a rodiče jsou okamžitě ve velmi nevýhodném postavení. Výsledky mohou být od dočasného odebrání dítěte, až po trvalé odebrání (schvaluje soud). Paradoxně se přitom v mnoha případech nakonec ukazuje, že to byla čistá zlovůle jednotlivců, či úřadů, které způsobily nevratné tragédie (Viz onen známý případ z Plzeňska, kdy logopedka obvinila otce 2 dětí z pohlavního zneužívání a ten nešťastník následně spáchal sebevraždu, aby se ukázalo, že to bylo celé pravděpodobně nesmysl… oné logopedce se nic nestalo, ale rodině otce již nic nevrátí…. Jenže se jednalo o sociálně slabší rodinu, tak se případ zametl pod koberec).
Ale podobný případ může potkat dnes úplně každého včetně lidí bohatých s dobrými sociálními kontakty. Dva příklady z praxe:
Známý pražský investor, jehož jeho bývalá manželka obvinila (křivě) z pohlavního zneužívání jejich společné dcery. Chtěla si tím vymoci stotisícové měsíční „výpalné“… a hned se spustil kolotoč výslechů, posudků atd.. kdy dotyčný musel podstupovat potupná vyšetření a výslechy, aby prokázal, že je úplně normální otec, který má rád své dítě. Uběhlo již několik let a případ stále není uzavřen. Ale stín podezření z nevinného otce již nikdo nikdy nesejme.
Případ druhý – významný pražský podnikatel se rozvedl a manželka ho ve spolupráci s jistou neziskovkou obvinila z domácího násilí na ní a jejich synovi… Opět se okamžitě rozjela mašinérie, jejíž cílem bylo odebrání dítěte z rodiny. Zde to mělo dočasný happyend, protože dotyčný mohl prokázat na policii, že si to ona neziskovka vymyslela – v době, kdy měl podle bonzující neziskovkářky bít ženu a dítě, totiž zrovna seděl na policejní stanici a podával vysvětlení k celému případu …a tak policie uznala, že to asi byl celé výmysl… nicméně jeho trestní obvinění na pomluvu a křivé svědectví ze strany ředitelky oné „neziskovky“ státní zástupce okamžitě odložil….a neziskovka tak působí klidně dál.
Oba výše uvedené případy se ale již táhnou několik let a jejích dopad na celou rodinu a především ony (údajně ochraňované) děti je přirozeně zdrcující – oběma se výrazně zhoršil prospěch, chování a i zdraví…. Oba pánové se dokázali bránit pouze za cenu placení armády právníků, lobbystů atd… bez nich by neměli šanci.. Jak by asi dopadl otec, který by takové finanční možnosti a sociální kontakty neměl?
Poslední případ nám ukáže, jak bizarní situace tato politika může vytvořit. Majitel středně velké firmy se asi bude rozvádět, neb jeho partnerku intelektuálku prý manželství již „nenaplňuje“… Aby předešel podobnému scénáři, tak nastěhoval do domu preventivně svoji maminku (babičku dětí) a k celé situaci říká „když jdu dnes před spaním koupat mladší dceru (manželka si našla novou známost a často se v domě, kde žijí její děti, nezdržuje), tak vždy za asistence babičky a jsem u toho oblečen v dlouhých kalhotách a košili“. Dotyčný nechce riskovat, že by ho někdo viděl třeba do půl pasu svlečeného v koupelně při koupání dcery, tak že by to mohlo být interpretováno jako „pohlavní zneužívání“ dcery. Stejně tak přestal pít zcela alkohol a vyjadřovat se ke společenským otázkám. Aby z něj někdo nemohl udělal „opilce, rasistu, antisemitu a xenofoba“, který přece nemá právo vychovávat své děti v naší pokrokové liberálně demokratické společnosti!
Tohle nebude náhoda, ale zvrácený systém na rozvrat tradičních bělošských českých rodin. Je na místě začít otevřeně mluvit o tom, kdo ten systém vymyslel. Čeští politici, novináři a neziskovkáři to nebyli, ti jen plní úkoly svých zahraničních pánů. Moudří lidé viníka znají, jen se na něj bojí ukázat prstem, aby se nevystavili trestnímu stíhání za různé „popírání a hanobení“, či „předsudečnou nenávist“.
Aron. G.