V sobotu bylo 52. výročí napadení lodi USS Liberty Izraelem. Při tomto bezprávném a podlém činu Izraelci zabili 34 lidí na palubě a zranili jich 174. Jako třešničku na dortu spáchali válečný zločin, když stříleli po záchranných člunech, co zkusily vylovit z moře raněné.
Tato výzvědná loď USA plula v mezinárodních vodách. Splést si jí s egyptskou zásobovací lodí, na což se pak Izraelci vymlouvali, mohl leda slepý. Ani náhodou ne izraelští vojenští piloti, kteří před útokem za denního světla a dobrého počasí nad ní opakovaně přelétli, přičemž se přiblížili až na 70 metrů. Měla jinou siluetu, velikost a navíc na ní vlála 2,4 metrová vlajka USA.
Izraelci rušili rádiové frekvence používané speciálně v 6. flotile amerického námořnictva. Nebýt toho, že USS Liberty nakonec našla nerušený kanál a odvysílala letadlové lodi z 6. flotily zprávu, že je pod útokem, Izraelci by dokončili to, co plánovali: potopit loď a nenechat žádné svědky na živu. Že izraelské velení dalo rozkaz k útoku na loď, o níž vědělo, že je USA, potvrzuje jak zachycená a rozšifrovaná rádiová komunikace mezi velitelem letky a izraelským velením, tak izraelský svědek. I izraelským pilotům bylo nepříjemné, že mají zaútočit na americkou loď, a nezačali bez přímého rozkazu.
Jaký měl Izrael důvod k útoku? Nejpravděpodobnější vysvětlení jsou, že chtěl ututlat své plány na porušení příměří a obsazení Golanských výšin, nebo chtěl, aby to vypadalo, že Egypt (s nímž Izrael zrovna válčil v Šestidenní válce) napadl americkou loď.
Když mají USA (a zprostředkovaně přes NATO také ČR) takového spojence, potřebují ještě nějaké nepřátele? Vysvětlení může být, že Izrael je pro politiky USA něco jiného, než jen spojenec. Tomu by nasvědčovalo vyšetřování oné události. Závěry, co z něj smí vyjít, byly předem omezené, mnohé výpovědi utajené, a přeživším bylo zakázáno mluvit o tom, co nebylo podle oficiální verze (dva mladé námořníky dokonce zadržovali v psychiatrickém oddělení nemocnice na vojenské základně).
Je známé, že nadstandardní vztahy s Izraelem (a samozřejmě také jeho místní lobby) tradičně udržují naše zahraničním vlivům poplatné vlády, i washingtonské centrum globalizace a zároveň nejsilnější člen NATO. Je pak poněkud zarážející, když stejný přístup zastávají i některé osoby z protiislámské scény. Jejich rétorika se někdy podobá psychologické přípravě svých posluchačů a čtenářů na to, aby bojovali za Izrael. Zřejmě nevnímají žádný rozpor, když se ohání vlastenectvím a suverenitou, což často činí.
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.