Lidé politickou orientací odpovídající vlažné pravici (mluvím o pravicovosti na ose kulturní, ne na ose ekonomické), pro které by i mladý Klaus mohl být umírněnější, a samozřejmě všichni „liberálním“ směrem od nich, mě snadno mohou pokládat za nepřítele žen.
Totiž rouhám se ženské emancipaci, konkrétně v případě volebního práva. Volební průzkumy rozdělené podle pohlaví, jsou dostupné z různých zemí. Ale hodí se, abych to probral znovu, s důrazem na jiné stránky problematiky.
Když navštívíte nějakou MALOU skupinu (klidně i internetovou), ETRÉMNÍ vůči mainstreamovým HODNOTÁM (na tom, jestli extrémní vůči mainstreamovému životnímu stylu, či zevnějšku, tolik nesejde), najdete žen nepatrně. Lidé často ví, že Hitler byl populární u žen. Ale položil si někdo z nich otázku, jestli byl u žen populární, když začínali se svou stranou v pronajaté komůrce v hostinci? Kolik měl členek a fanynek? V Mein Kampfu jednotlivě zmiňuje řadu dělníků, úředníků a živnostníků z těchto začátků. Ale, moment překvapení… nikde žádné ženy, ani jako divačky nebo fanynky!
Jak je to vysvětlitelné? Ženy jsou mnohem citlivější než muži na společenské odsouzení a společenské vyloučení. Víc se chtějí zalíbit a být zadobře. Komu zalíbit, s kým být zadobře? Přeci tomu, kdo právě určuje, co je chvályhodné a co je trestuhodné. Na měřítku společnosti je to oficiální morálka. V době zdravé morálky je to stabilizující faktor, v době degenerační morálky bohužel také.
Hitlera ženy nevolily, protože byl sám o sobě nějak podmanivý, uhrančivý a podobné kraviny. (Kdyby fakt byl, kdo ví, jestli by se manželkou / ženami nenechal vydržovat a o politiku ani nezavadil 😀 ) V dobách, kdy ho volily, už šéfoval docela početné, a hodně dravé a sebevědomé síle. V takovém postavení je kdejaký muž najednou podmanivý a uhrančivý. Vnímaly, že má našlápnuto k vítězství, tak mu k němu pomohly.
Možná je nějaká analogie, že násobným vrahům nezřídka píší do vězení milostné dopisy ženy, které je předtím ani neznaly. Ale že by takové dopisy chodily kapsářům, nebo vařičům pervitinu, jsem nikdy neslyšel.
Vlažní kulturní pravičáci uznávají přirozené rozdíly mezi muži a ženami. Jistě čistou náhodou má jejich uznání rozdílů konec přesně tam, kde začíná rovnost podle moderních zákonů. (Levičáci uznávají přirozené rozdíly mezi pohlavími jen takové, které jsou jasnou tělesnou realitou, ti nejradikálnější z nich ani ty.)
Snad by vlažní kulturní pravičáci mohli uznat, že holky jsou častěji než kluci hodné. U dospělých to můžeme nazvat konformní a poslušné. Být hodný na své politiky, obzvlášť když hodně lidí má zmatek, podle čeho je volit (také jsem měl), je špatný nápad. Být vždy poslušný pravidel, když jsou pravidla špatná, také může být špatný nápad.
Například mnoho lidí, co jsou oslavováni jako hrdinové, porušili tehdy platná pravidla – povýšili svou vůli nad legálnost. Ti, kdyby to neudělali, nikdo by je teď neslavil. Jenže bezmyšlenkovitý houf, většina to každé populace, nikdy nenapadne se na věc podívat tímhle způsobem. Za každého režimu, který zvládl propagandu, měl čas na její vstřebání, a vypadá silný, bude bezmyšlenkovitý houf uznávat právě ty hrdiny, které uznává režim.
Všichni vyvrhelové a psanci, co při své činnosti zastupovali trochu propracovaný politický program – takže nebyli čistě kriminální – mohli být hrdiny, kdyby se dějiny zvrtly různě jinak 😉
Dámy, které si v podvečer ke kafíčku přijdou poslechnout přednášku některého z populárních „protirežimních“ řečníků (prosím potrefené husy: nekejhejte), jsou od výše zmíněných lidí na hony vzdálené. Na takové přednášce se otevřeného útoku na oficiální hodnoty společnosti dočkají jen nedopatřením. Obecenstvo očekává lehké vzrušení z přijatelného, bezpečného rebelenství. Ne rebelanství kalibru, za jaké chodí obsílky (případně návštěvy až do bytu) od policie a „ctihodní“ lidé podepisují petice za potrestání.
Neříkám, že měkcí „protirežimní“ řečníci jsou apriori zlo. Vyhovují divákům, kteří by stejně nebyli radikálně vyhranění proti mainstreamu a asi by bez oněch řečníků nebyli proti ani tolik, jak jsou.
Čeština má jedno nesmírně „myzogynní“ slovo, které je přitom normálně používané. (Doufejme, že oproti dnešku mělo při svém vzniku méně pejorativní náboj – jinak věčná hanba našim předkům! 😀 ). To slovo není odvozené od baobabu, a zní zbabělost. A já kacíř si myslím, že právě tím přispělo do politiky volební právo žen.
Pokládám všechny ženy za podřadné mužům? Je mi ctí znát několik žen, které mají priority národa a státu v hlavě dobře srovnané a navíc jsou odvážnější se o tom otevřeně bavit, než je většina mužů. Takže nepokládám. Což ještě neznamená, že jsem slepý ke zbytku světa.
Volební právo jen pro muže bylo nespravedlivé. Ale svět je nespravedlivý. Někdy jsou upřednostněna jednoznačná a nenáročná pravidla, místo provedením náročných a zmanipulovatelných. Podobně jako když pojišťovny chtějí od mladých řidičů vyšší pojistné. Koho z těch, které pobuřuje kritika volebního práva pro ženy, také pobuřuje arbitrární věková hranice, přitom je jasné že různí lidé jsou ve stejném věku různě politicky vyspělí? Svět není jednoduchý a lehkomyslným zrušením určité nespravedlnosti je klidně možné způsobit průšvih.
Pro někoho je ale nejvyšším božstvem rovnost lidí, a oblíbenou obětinu toho božstva jsou hlasovací lístky vhozené v obálce do urny. Smyslem veřejného dění je vyhovět božstvu, zatímco stav státu a národa jsou až druhořadé. Udělení volebního práva lidem pro něj znamená potvrzení jejich hodnoty a jejich uctění. Z hlediska takových hodnot ovšem že má pravdu, a já jsem usvědčený myzogyn.
Ale třeba je to celé jinak: národovci mají na tuhle překážku jít opačně. Pro ten případ nám napoví
Petr Bezruč:
V němé zlosti zaskřípeme zuby:
děvče, muže, dědinu žid skoupí;
a kdo za to, že jsme jako duby,
na ženy a na peníze hloupí?
Být chytří na ženy a na peníze. Dát prioritu získání peněz, s nimi pak jde politika líp. A poučit se od řečníků na vlasteneckých dýcháncích. Být líbeznější; správně namíchat odvahu s polovičatostí a laciná moudra s povrchností a kalením vody. Cože? Zásadovost, čest, svědomí? Do háje s tím! Když to pro voličky neuděláte, nezasloužíte si vítězství.
Pro Českou věc J. P.
Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.