Vojenská junta zaručuje více svobody slova než česká liberální demokracie

To jsou paradoxy! Vojenský režim v Thajsku nabízel svým občanům více svobody slova než česká liberální demokracie.

Když v roce 2014 svrhla thajská armáda vládu premiérky Yingluck Shinawatra a vyhlásila převzetí moci, tak rovněž prohlásila neplatnost tehdejší thajské ústavy. Byla rovněž zakázána určitá forma politické činnosti (například pořádání masových politických meetingů) a nastolena dočasná kontrola medií. Nicméně svoboda slova běžných občanů v Thajsku nijak zvlášť omezena novou vojenskou „juntou“ nebyla. Tj. běžný Thajec se může vyjadřovat k čemukoliv a kdekoliv. S výjimkou, že není dovoleno, pod trestem odnětí svobody až 15 let, urážet panovníka, jeho manželku a prince regenta.

Porovnejme si tuto situaci běžného Thajce „trpícího pod jhem vojenské junty“ s běžným heterosexuálním etnickým Čechem žijícím v liberální demokracii. Může Thajec svobodně kritizovat menšiny? Může! Může Čech svobodně kritizovat menšiny? Nemůže, hrozí mu hned několik paragrafů (355 „Hanobení…“, 356 „Podněcování k nenávisti…“) trestního zákona.

Může si Thajec libovolně zpochybňovat historické události z thajských dějin? Jistě, pokud se nedopustí výše uvedené urážky královské rodiny! Může Čech svobodně diskutovat o všech historických událostech? Nemůže, to mu hned tancuje nad hlavou paragraf 405, například ono známé „popírání holocaustu“.

Může se Thajec hlásit ke konzervativním politickým kruhům a názorům? Jistě! Čech opět takovou možnost nemá, neb na to „pamatuje“ onen slavný paragraf 404 „Projev sympatií k hnutí směřujícímu…“.

V  Thajsku je mimoto nemyslitelné, aby se zastánci názorů zdravého rozumu stali terčem útoku medií a tzv. „neziskových organizací“. Když například před časem v rámci „vývozu západních hodnot“ došlo k pokusu nastolit v Thajsku agendu adopce dětí pro homosexuály, tak došlo k jasnému odmítnutí ze strany lékařských kruhů (že onen gay gen nebyl nikdy nalezen a západní gender teorie jsou tedy podvod…) a učitelských odborů (ty argumentovaly, že do doteď učitelé učili děti, že základem státu je rodina, otec, matka a děti. A odteď by to snad mělo být jinak?!). A bylo po diskusi.

Srovnejte to se situací u nás. Lékař, či učitel, který by takovou agendu otevřeně odmítl, by byl vláčen medii jako „nácek a fašista“ a pravděpodobně propuštěn ze zaměstnání. Prostě liberální demokracie tak nějak stále víc připomíná nepěknou totalitu!

Co dělají elity v Thajsku jinak?

1. Thajské elity nikdy nepřipustily plný rozvrat ze strany západních globalistů. Všechny globalisty nainstalované vlády, které měly vést k nastolení „liberální demokracie západního typu“ (obvykle pokusem o jakousi „barevnou revoluci“), byly neúspěšné. Ať již se jednalo o vládu Y. Shinawatra, či jejího bratra Taksina Shinawatra. Vždy nakonec zasáhla vlastenecky orientovaná armáda. Za tichého souhlasu většiny obyvatel a panovníka protithajskou vládu svrhla a dočasně převzala moc, aby jí za několik let opět předala civilní vládě!
2. Thajské elity nikdy nedovolily etablování rozvratných menšin jak v politice, tak v byznysu. A nebojí se nikoho! Když bylo globalistům potřeba „ukázat zuby“, tak zavřela armáda neslavně proslulé rodině Rothschildů jejich důl na zlato v provincii Pichit. Nebo zakázala vysílání thajské verze BBC. BBC začalo veřejně zpochybňovat, zda je nový král „schopen vládnout,“ no a druhý den jí thajské úřady zavřely místní pobočku a bylo po rozvracení… a pobočka je zavřená dodnes.
3. V Thajsku neexistuje masová umělecká třída, která je státem placená a současně nastavená k rozvracení kultury a země jako třeba u nás (obecně na Západě)! Thajské úřady podporují kulturu, ale pouze tu skutečně národní. Nějaká umělecké perverze „rádoby moderního umění“ typu galerie DOX, či různé festivaly (viz v Brně vytahování české národní vlajky z vagíny), jsou v Thajsku nemyslitelné, či jsou provozovány pouze někde na okraji společnosti, kam patří. Proto v Thajsku neexistuje ani početná „umělecká vrstva“, která by se pokoušela rozvracet zemi. (Většinou ovládaná jistými menšinami, jak to známe od nás). Platí zde jednoduchý princip: jsou lidé ochotni za tvé umění platit? Ano – pak jsi umělec. Ne – pak v umění končíš… a dělej si ho jako hobby ve volném čase.
4. V Thajsku nemají dovoleno působit rozvratné „zahraniční politické neziskovky“. Prostě jim bylo a je dáváno úřady najevo, že tam nejsou vítány a hlavně potřeba. Stejně bedlivě je sledována i činnost nadnárodních korporací a je nemyslitelné, aby v Thajsku měly dovoleno podporovat nějakou rozvratnou etno či gender agendu, jako třeba vidíme u nás ze strany především amerických korporací u homo-pedofil agendy (IBM, Staropramen, Microsoft, atd. atd.)! Thajsko je přitom jako buddhistická země velmi tolerantní k různým sexuálním deviacím, avšak jejich oficiální propaganda, způsobem jak to známe od nás, není veřejně dovolena!
5. Thajské úřady se nebojí rázně zakročit proti protithajským rozvratníkům. Když před časem muslimové na jihu země začali provádět mezinárodní agitaci (v rámci Organizace islámských států) za odtržení od Thajska a připojení k muslimské Malajsii, armáda jim pohrozila okamžitým zbouráním mešit, a rychle byl zjednán pořádek. (Přitom praktikování jejich víry jim nikdo nezakazuje, byť díky svému terorismu mají muslimové v zemi špatnou pověst, a místní jim posměšně říkají pinguins – tučňáci).

Jistě by se našly i další důvody, nicméně je to smutný fakt, že v thajské vojenské diktatuře se běžným lidem žije svobodněji, než v tzv. evropské liberální demokracii…

A to nemluvím o ekonomických svobodách. Třeba že ve většině oborů, jako Thajec, pro založení malé firmy žádné povolení či lejstro vůbec ani nepotřebujete!!!

Jsou to ale paradoxy, že…

M. Finger, pro portál Česká věc, Hua Hin, Thajsko

Máte co říct k tématu? Máte zajímavé informace, nebo dobré tipy, kde je sehnat? Či dokonce umíte napsat článek? Pošlete nám ho!, rádi ho zveřejníme. Po identitě našich přispěvatelů nepátráme a jejich texty klidně zveřejníme i anonymně, nebo pod přezdívkou, necháváme na nich, jak si vyberou. Na zveřejnění jejich informačních zdrojů rovněž netrváme. Dobře víme, že v liberální demokracii to je se svobodou slova občas velmi podivné.