Danuše Nerudová se trápí, že si všichni myslí o ní a jejích voličích, že nejsou moc chytří. Rozhodne se tedy uspořádat na největším fotbalovém stadionu obrovskou akci, kde všechny přesvědčí, že to není pravda. V hodinu H je na stadionu přes 100 000 příznivců Danuše, spousta novinářů a reportérů. Dostaví se i další pozvané opory liberální demokracie jako Petr Fiala, Marek Benda, Jan Lipavský, Pavel Novotný i Jiřina Pospíšilová. Všichni na stadionu se pyšní akademickými tituly a vedou vzdělané debaty o světě.
Danuše promluví k davu: „Pozvala jsem vás sem, abychom dokázali světu, že nejsme žádní blbci.“
Dav jásá a volá: „NEJSME ŽÁDNÍ BLBCI!“
Danuše: „Teď vyberu jednoho z vás a ten přijde ke mně na pódium“ a ukáže na chlápka uprostřed davu. Ten projde davem až na pódium a Danuše se ho zeptá: „Jak se jmenujete?“
Chlápek odpoví: „Já jsem Samuel, můžete mi říkat Same.“
„Tak Same, položím Ti otázku a Ty odpovíš.“
„OK.“
„Tak kolik je 4×25?“
Sam přemýšlí, je hrobové ticho a po chvíli odpoví: „60.“
Danuše se chytá za hlavu a dav vedený P. Fialou volá: „DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI, DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI.“
Danuše položí novou otázku: „Same, kolik je 4×12?“
Samuel opět dlouze přemýšlí, je hrobové ticho a po chvíli řekne: „90.“ A Danuše se zase chytá za hlavu a dav opět volá: „DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI, DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI.“ Danuše se otočí k Samovi a říká: „Same, tak to zkusíme znovu. Pověz nám, kolik je 3×4?„
Na stadiónu je hrobové ticho, špendlík by bylo slyšet spadnout, kamery běží, novinářům se klepou ruce se zapnutými diktafony a Sam přemýšlí a přemýšlí a přemýšlí. Pak do ticha nesměle odpoví: „12?“ A dav začne křičet: „DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI, DEJ MU JEŠTĚ ŠANCI!“.
Mailem obdržel Aron G., ilustrační foto je z webu STAN
Jak tohle mohlo dělat rektorku? Není nese školství v rukou bláznů?