Většina asi zná příběh o německém podnikateli O. Schindlerovi, který za 2. světové války zachránil asi 1100 Židů před nacistickou persekucí. Schindler je veleben a oslavována nikdo mu nepřipomíná jeho členství v NSDAP, či zbohatnutí na židovské práci a kooperaci s SS a Wehrmachtem.
Přitom existoval Němec, který za války zachránil 300 000 civilistů před téměř jistou smrtí. Jmenoval se John Rabe a vedl německou pobočku Siemensu v čínském Nankinu.
Když Japonsko napadlo v roce 1937 Čínu, tak rychle postupovalo k hlavnímu městu tehdejší Činy Nankinu. Japonské jednotky rozpoutaly při útoku na město nepředstavitelný teror. Vraždění a znásilňování žen a dívek bylo běžnou normou, stínání hlav zajatců rovněž. Celkově se oběti tzv. nankinského masakru odhadují na 300 000 osob, které byly povražděny během asi 2 měsíců a byla to polovina obyvatel města.
Tomu se rozhodl čelit právě J. Rabe, který jako zástupce „spojeneckého “ Německa zřídil v Nankinu bezpečnostní zónu a on sám se stal členem jejího vedení. Svého členství v NSDAP využíval při jednání s Japonci a několikrát vyvázl jen se štěstím. Na úplatky Japoncům a nákup potravin pro čínské civilní obyvatelstvo použil všechny své úspory. Dokonce napsal dopis A. Hitlerovi, kde ho žádal o intervenci u japonské vlády. Teprve když byla později „bezpečnostní zóna“ uznána oficiálními japonskými úřady a její obyvatelé byly ušetřeni, tak se vrátil do Německa. Zbytek města byl ale před tím zcela zničen a jeho obyvatelé vyvražděni.
Když se Rabe vrátil v roce 1938 do Německa, byl vyslýchán gestapem a uvězněn. Po zásahu vedení firmy Siemens byl propuštěn, ale měl zákaz o nankinském masakru veřejně mluvit. Firma Siemens ho z obav o jeho život raději vyslala do své pobočky v Afganistánu.
Po válce byl Rabe „denacizován“ a vězněn až do roku 1946 a přišel o veškerý majetek. Žil s rodinou těžce nemocný ve velké chudobě. Když se o jeho osudu dozvěděli obyvatelé Nankinu, pořádali na jeho podporu peněžní a potravinové sbírky, které mu posílali do Německa, Rabe zemřel po dlouhé těžké nemoci v naprosté chudobě v roce 1950.
V roce 1996 byl jeho hrob přemístěn na žádost obyvatel města do Nankinu, kde byl Rabe s poctami znovu pohřben. O jeho osudu byl natočen zajímavý film, který je ke shlédnutí na youtube odkaz je zde.
O jeho osud se ale nikdo nezajímá. Vždyť těch 300 000 zachráněných Číňanů byli přece gojimové a ti nejsou důležití.. Stejně jako se pořád připomíná 6 mil. židovských obětí a na 27 mil. obětí národů SSSR nikdo ani nevzdechne. Vždyť to byli přece „Rusáci“.
Není čas to změnit a vážit si všech obětí stejně?
Mike Donák, Texas, USA
Čínští zajatci jsou pohřbíváni za živa japonskou armádou…
Díky za příspěvek, stejný názor mám i já. Pokud se stále uvádí 6 mil. židů je okamžitě vedle toho dát oběti celého světa za druhé světové. Nejmladší generace si totiž myslí, že umírali jenom židi. A to je celá ta hra okolo toho všeho. Díky za příspěvek. Zdravím.
My jsme se ve škole před 66 lety učili, že Němci vozili do koncentráků spousty lidí a mezi nimi bylo hlavně mnoho židů. Dokonce selektovali lidi podle toho, zda jsou dlouholebci, či krátkolebci. Prý černovlasí lidé a krátkolebci šli do plynu. Děti na převýchovu musely být bloďaté. Teprve po roce 1989 jsem se dozvěděla, že pouze židé šli do plynu. Co se v tom roce tak změnilo?
asi se někdo zmocnil vlády a chtěl mít vlastní interpretaci historie?