Jako matka 7 leté dcery jsem plně konfrontována se situací v českém školství. Třídy jsou zavaleny dětmi cizinců, někde počet nečesky mluvících dětí dosahuje už 40% procent. Školními chodbami se halasně rozléhá ruština (Ukrajinci), vietnamština, nebo arabština.
Prý je to multikulturní obohacení, slýchám od představitelů režimu.
To ale zjevně něco stojí. Letos podražila družina pro dceru o 100%, zřizovatelem je město. Kroužky šly nahoru tak o 50-60%. Cena učebnic a školních pomůcek tak o 25%. Ale oficiální inflace je prý skoro na nule… no věřte jim?!
Nárůst cen se ale pochopitelně netýká dětí imigrantů, Ty mají vše zdarma, i školy v přírodě. Prý jsou to chudáci, slýchám pořád…
Platíme za děti ve škole pořád víc a dostáváme stále méně!
Je tohle systém, který chceme? Lze ten režim ještě nějak změnit?
Jana B.
„Je tohle systém, který chceme?“
Nastavenie je globálne. Rodičov s deťmi v školskom veku je v tomto porovnaní oveľa menej. To je treba uvážiť.
Každá „skupina“ ľudí, hľadí len a len na svoje veci. Taký je život obyčajného človeka. Chce len okamžité potešenia, na nič inom nezáleží.
V minulosti sme počuli tých, ktorí chceli plánovať. Lenže to všetko je statické plánovanie z bodu hlbokej minulosti, ako máme žiť v budúcnosti. Je to akoby sme svoju budúcnosť vytesali do kameňa a potom ju chceli „už“ len prežiť.
Nuda, nuda a nuda. Preto dnes, v zrýchlenej dobe toľko mladých je asociálov, bez vízie čo so svojím životom, siahajú po odreagovaní po kdejakých „lektvároch“ (dr0gy) všemožného druhu.
Lenže je únik riešenie? Nie je.
Žiaľ je veľmi málo tých, ktorí sa zaujímajú o pravý zmysel života.