Cenzura patří do liberální demokracie

Společnost pro obranu svobody projevu nás zahrnuje průzkumy ohledně názoru na lži (lživé informace- dezinformace) ve veřejném prostoru. Z přiloženého grafu vyplývá, že čím více lidé vydělávají, tím spíše si myslí, že se dezinformace vymýtit nedají, protože jsou přirozenou součástí demokracie. Společnost pro obranu svobody projevu tímto asi chce říct, že by demokratický stát neměl zavádět cenzuru. Omyl!

Ti, co více vydělávají, se nemýlí. Lži patří do demokracie, to včetně prolhané cenzury. Dokonce jsou lži integrální součástí demokracie. Nesmíme zapomenout na to, že i demokratická cenzura je formou lži. Vše podléhá pluralitě názorů, v demokracii lež neexistuje jako lež, ale jen jako názor. Silnějšímu názoru se potom říká pravda. Silnější (masmediální, vládní) názor takto tvoří pravdu. Pravdu a lež musíme v pluralitní demokracii brát jen jako emoční přívlastky. Pravdu a lež můžeme libovolně zaměňovat, stejně tak pravdivé informace a dezinformace.

Společnost svobody projevu prosazuje svobodu projevu. Jde jen o názor. Vláda prosazuje cenzuru. V tomto případě jde také jen o názor. Kdo má pravdu? Samozřejmě, že nikdo. Zvítězí však silnější názor. Je to demokratické. Protože pravda a lež neexistují objektivně, musí přijít autorita, která o pravdě rozhodne v daném místě a čase.

Je tráva zelená? Nevíme. Jak udělat fact-checking? Když se někdo zfetuje, vidí trávu červeně. Navíc nevíme, jak jednotlivec barvy vnímá. Klidně někdo může vidět zelenou jako červenou. Individuální zkušenost je v přesném významu nesdělitelná. Cenzor má nárok označit tvrzení, že tráva je zelená, za dezinformaci. Není v tom problém. A odmítání cenzury také podléhá názorové pluralitě, jak už bylo řečeno.

Navíc nesmíme zapomenout na pokrok. Vše se vyvíjí k lepšímu ze střetu protikladů. V dialektickém modelu skutečnosti mají pravda a lež zcela stejnou váhu. To platí i o odpůrcích a podporovatelích cenzury. Každý chvilku tahá pilku. Teď je řada na cenzuře.

Odmítání demokratické cenzury zavání klerofašismem. Obránci svobody projevu si myslí, že mají patent na pravdu. Odmítání demokratické cenzury je nedemokratické. Teď mají pravdu cenzoři, nikoli stoupenci svobody projevu. Smiřte se s tím, v takovém systému žijeme.

V.S.