Liberální demokracie přestala předstírat demokracii

Pandemický zákon schválen! Společnost se dostává do rovnováhy! Díky tomuto zákonu klesá napětí, které doposud panuje mezi politických systémem a převládající ideologií na jedné straně, a na druhé straně stále přetrvávající lidskou svobodou. Zákon je tvrdě totalitní, ze hry vylučuje soudy. Umožňuje okamžitý zásah do soukromí jedince. Člověk může být tvrdě regulován a řízen, bez možnosti odvolání. Díky tomuto zákonu se věci dostávají do rovnováhy. Liberální demokracie představuje utopii. Musí nutně skončit v totalitní diktatuře. Veřejný prostor opanovala extrémní levice (neomarxismus), a to samo o sobě by stačilo k vyvolání politické totality. Zdánlivě se zasloužila o rozšíření svobody ideologie liberalismu.

V dlouhodobé perspektivě liberalismus však směřuje k potlačení svobody. Čím je to dané? Neúspěch liberalismu v otázce svobody je zabudovaný už v jeho předpokladech. Otcové zakladatelé liberalismu odmítli diskusi ohledně povahy lidské svobody. Už od sedmnáctého století berou liberálové lidskou svobodu jako neoddiskutovatelný fakt. Lidé se rodí sobě rovní a svobodní. Diskuse, která na Západě hledala už od dob antiky základ lidské svobody prostřednictvím analýzy lidské přirozenosti, byla odmítnuta jako zbytečná. Stačí člověka chránit před státním omezením. Jedinou úlohou státu je podle liberálů hlídání lidské svobody. Samozřejmě, že nejlepším státem je v očích důsledných liberálů žádný stát. Zde je zakopaný pes. Liberalismus byl ve dvacátém století obohacen neomarxismem. Neomarxisté ve šlépějích mistra, na jehož jméno název ideologie odkazuje, hledali způsob, jak dále člověka osvobodit.

Bohatá liberálně kapitalistická společnost už nepotřebovala osvobozovat dělníka z vykořisťování. Bylo třeba hledat další cesty k osvobození. Jen namátkou lze zmínit hlavní protagonisty. Frankfurtská škola chtěla člověka osvobodit od racionalistické západní civilizace ( Horkheimer, Adorno ), Marcuse se zaměřil na osvobozování outsiderů v kapitalistické společnosti (hlavně kulturních a etnických menšin), Reich za zaměřil na osvobozování od sexuálních omezení. Následně post-strukturalismus osvobozoval od tradičních společenských struktur. Úplné neomarxistické šílenství přináší anti-autoritářská levice. Každá autorita omezuje svobodu, je třeba začít už v mateřských školkách, jak tvrdil extrémní levičák M. Foucault.

Souběh marxismu a liberalismu není náhodný. Obě ideologie stejně pohlíží na autority, absolutizují rovnost a svobodu berou jako pouhý fakt. Nicméně, svobodu lze zajistit a odůvodnit pouze dvěma způsoby. První způsob vychází z křesťanské Víry. Člověk je stvořen jako svobodná bytost k obrazu Božímu. Na tomto základě byla postavena třeba Ústava Spojených států. Druhý způsob nabízí metafyzická analýza člověka. Jedinec je v základu imateriální, jeho principem je to, čemu se laicky říká lidská duše. Levicový liberál nemůže nikdy porozumět lidské svobodě. Je-li člověk 100% limitovaný činiteli biologickými, psychickými a sociálními, nemůže být principiálně svobodný. Každý pokus o osvobozování se musí v takto limitovaném prostoru obrátit ve svůj opak. A levicový liberál jinou dimenzi nezná, protože na začátku nezkoumal podmínky lidské svobody, ale pouze se vrhl do osvobozování. Zajištění lidské svobody v klasickém kontextu nestojí izolovaně. Je-li člověk svobodný díky tomu, že je stvořen k obrazu Božímu, pak také musí dodržovat další záležitosti, které jsou člověku takto do vínku vloženy. Je to podmínka realizace svobody! Levicoví liberál, bude stát v opozici. Řekne, že Desatero svobodu omezuje. Zajistíme-li svobodu prostřednictvím analýzy lidské přirozenosti, opět nebude stát izolovaně. Člověk je přirozeně vržen do společenské hierarchizace. Má závazky plynoucí z jeho pohlaví nebo třeba národní příslušnosti. Prostě vedle svobody je do lidské přirozenosti vloženo mnoho dalších směřování, které nejsou v konfliktu se svobodou, ale korespondují s ní.

Levicový liberál bude řvát. Bude opět osvobozovat člověka od jeho přirozenosti. S vaničkou vylije i dítě. S lidskou přirozeností likviduje i lidskou svobodu. Multikulturní rovnostářská společnost nutně směřuje k totalitě. Lidé jsou osvobozeni od své příslušnosti k národu a kultuře, žena je osvobozena z panství muže, dítě z panství rodičů, pohlaví k ničemu nezavazuje, žádná přirozená autorita neexistuje. A hlavně jsou lidé osvobozeni z náboženského útlaku, protože Bůh je největší fašista. Na první pohled to vypadá dobře. Bohužel však, s odvrácením se od lidské přirozenosti padá i lidská svoboda. Totalita nastupuje automaticky. Rovnost musí být vynucena, autorita odstraněna novou autoritou. Nicméně, když je odstraněná přirozená autorita, nastupuje autorita nepřirozená. A právě zde je třeba hledat zdroje totality. Liberální demokracie představuje politický systém, který je legitimizován marxismem a liberalismem. Utopický předpoklad, že každý je povolán k vládnutí bez ohledu na jeho přirozené zařazení, vede k tomu, že do čela společnosti se dostávají demagogové a různí podvodníci a zločinci. Společnost nefunguje, skutečnou moc mají oligarchové. A protože žijeme v liberální demokracii, a veřejný prostor je formován ideologií neomarxismu, je divné, že nějaký Pandemický zákon nebyl přijatý už dříve. Podobně explicitně totalitní zákon pouze zviditelňuje politicky systémové a ideologické pozadí. Svoboda do levicového liberalismu nepatří. Nůžky se zavírají. Nemá cenu truchlit. Věci se mají, tak jak se mají. Bez pádu na úplné dno podstatná změna není možná.

VS