Praha v posledních letech zažívá skutečný boom „alternativní dopravy“, která město vrací na technologickou úroveň začátku 20. století. Všude se budují cyklostezky, po kterých ale nikdo nejezdí. Ruší se automobilové pruhy a parkovací místa. Místo nich je obyvatelstvu nabízena alternativa v podobě sdílených koloběžek a elektro scooterů a jízdních kol. To jistě ocení nepohybliví důchodci a matky s malými dětmi. Taková koloběžka je pro ně ideální způsob dopravy. Penzista hodí berle do batohu a už jede, stejně jako matka s malými dětmi, které zrovna trpí horečkou.
Tohle je ale dnes oficiální dopravní politika pražské radnice (ale ono Brno a další velká města uvažují podobně). Ta je již 2 volební období pod nadvládou progresivních sil. Momentálně jsou to Piráti, TOP09 a uskupení Praha sobě. Jenže stejné trendy bylo možné sledovat i za předchozího obsazení, kdy primátorkou byla bývalá neziskovkářka A. Krnáčová – Babišovo ANO.
Lze proto tvrdit, že se jedná o dlouhodobý trend, který sleduje nějaký cíl. Jaký cíl to ale je? Město bez emisí, s lepší kvalitou života jak hlásají oficiální slogany? Co je lepší na kvalitě života, když se neodstane nepohyblivý důchodce k lékaři, nebo má máma od malých dětí problém dopravit je do školky?! Běžný pojídač párků pak lamentuje nad diletantismem „vedení“.
Pro znalce západní komunální politiky to není překvapení, protože tohle už někde viděl. Je to úplně stejný model, který byl v rámci budování multikulturní společnosti použit v západní Evropě (a v určité míře i v USA). Funguje následovně: do čela města je nainstalováno (né zvoleno) vedení fanatiků-diletantů (Krnáčová, Hřib atd.). Ti nemají žádné zkušenosti s řízením města a tak se zabývají nepodstatnými detaily a skutečné řízení provozuje někdo jiný. Ten na rozhodující místa nainstaluje další jednosměrné fanatiky – třeba radní pro dopravu A. Scheinherr (Praha sobě) a ti pak jen místně lokalizují osvědčené postupy. Souborem řady opatření, která mají za cíl znepříjemňovat život původnímu obyvatelstvu dosáhnou toho, že se původní obyvatelstvo začne dobrovolně vystěhovávat z města. Nejde jen o dopravu, ale támhle jim nastěhujete „syrské uprchlíky z Afriky“, jinde zase uděláte LGBT friendly zonu atd. Bílý Čech si časem řekne, mám tohle za potřebí (?!) a odstěhuje se mimo město.
Uvolněné byty/domy začne město obsazovat „afgánskými tlumočníky a jejich rodinami“. Ve velkém městě to není tak vidět, proto se ze začátku nic neděje. Postupně ale další část místních zjistí, že žijí v multikulturní čtvrti a další část se vystěhuje, Zbydou jenom lidé, kteří na vystěhování nemají peníze. Ti jsou pak vydáni na pospas teroru uprchlíků, kteří se postupně ve dané lokalitě stávají většinou. Případné kritiky stíhají úřady za rasismus a nenávist a tak je postupný přerod dokonán. Z města se stane multikulturní peklo, kdo pro původní obyvatelstvo není již místo.
Zde je nutná malá historická odbočka. Řízený vznik multikulturní společnosti VŽDY vyžaduje LIKVIDACI původního obyvatelstva! Stačí se podívat na osud severoamerických indiánů, nebo třeba Tasmánců. Proč by to v případě bílého obyvatelstva v Evropě mělo být jinak?
Jak vidíme, zatím vše jede podle zavedeného scénáře. Nebílý imigrant je buď veleben: v českém případě například Vietnamci, jako vzor integrace. Současně je použita metoda citového vydírání „uprchlíci s dětmi před válkou v Sýrii, nebo Afganistánu“. Uprchlíci před klimatickou změnou atd. Tyto kampaně běží souběžně. Proto je oslavován vietnamský večerkář (drogový dealer) a hned vedle je oplakáván nebohý válečný uprchlík ze Sýrie (ve skutečnosti drogový dealer z Nigerie). Současně je znepříjemňován život spoustou drobných šikanozních opatření původním obyvatelům – bílým Čechům, kdy za hlavního nepřítele je pokládána úplná bílá rodina – otec, matka a děti.
Jak z toho? Volby jsou rozhodnuty sice předem, ale i tak stojí za to jít volit a vytvářet masovou statistiku pro podporu skutečně vlasteneckých stran a sil (vlastenecké strany nebojují o hlasy vietnamských voličů a jiných nečeských, ani za ně nekandidují svobodní zednáři a rabíni – poznámka redakce) a odmítat se podvolit establishmentovému teroru. Prodává-li ve Vaší čtvrti drogy vietnamský večerkář, nebo černý dealer? Pak se nebojte o tom nahlas mluvit se sousedy, známými. Likvidují u vás parkovací místa, protestujte nahlas. Mluvte nahlas o skutečných vinících, těmi nejsou loutky na radnici typu Hřib, Krnáčová a Scheinherr. Je to jen na vás, zda se necháte vlákat do téhle pasti. Nebo chcete dopadnout jako v západní Evropě?!
Aron G.