Stát prý má povinnost podporovat „kulturu“, tak zní oblíbená mantra „umělců“ přisátých na veřejné prostředky. Převedeno do češtiny tito „umělci“ požadují peníze, aniž by za ně garantovali cokoliv hmatatelného, či měřitelného. Na jejich straně nejčastěji zaznívá argument, že kultura se nedá měřit a obohacuje prý člověka na vnitřní (estetické) úrovni.
Položme si tedy otázku, má stát podporovat (finančně) kulturu?
Trocha historie – státy (suveréni/panovníci) podporovaly kulturu a umělce od starověku. Jejich cílem bylo ale vždy podpořit zdrojovou stabilitu jejich státu (například podporou národního uvědomění, sounáležitosti atd), která měla podpořit stabilitu a nezávislost státu do budoucna, nebo v případě krize (například útok agresora). Nicméně s výjimkou několika přelomových epizod (například období dekadence před pádem Říma), byli vždy „umělci“ považování za spodinu společnosti. Pohlíželo se na ně jako na lidi, kteří společnosti nic užitečného nepřinášejí, nic užitečného nedělají a jsou to de facto parazité. Například vzít si pro měšťana, nebo šlechtice nějakou „umělkyni“ znamenalo vždy konec kariéry a společenské opovržení.
Vše se ale změnilo zhruba na začátku 20. století. S nástupem filmu a hlavně Hollywoodu se podařilo vytvořit postavu umělce- celebrity. Tento „umělec“ se postupně stal arbitrem pro všechny společenské události. Kdy skutečného vrcholu to dosáhlo koncem 20. a v nastupujícím 21. století. Kdy „umělci“ se stávají mluvčími a propagátory nejrůznějších politických, společenských, či sociálních agend. Zajímavé je, že se vždy jedná o agendy radikální, či protispolečeské. „Umělec“ nebude podporovat rodinu, ale naopak LGTB hnutí a jeho radikální agendu. „Umělec“ nebude podporovat etnickou homogenitu a národní pospolitost, ale imigraci a multikulturalismus… atd.
Proto si položme otázku, zda k té přeměně role „umělce“ a jeho společenského postavení došlo náhodou. Stejně tak, si musíme položit otázku, proč jsou tito politicky „radikální umělci“ vysoce nadprůměrně zastoupeni v jistých vyvolených menšinách? Na to může čtenář odpovědět například v diskuzi pod článkem. Autor se osobně domnívá, že to náhoda není.
Jisté je, že dnes státem placení „umělci“ jsou v čele všech protinárodních, proti rodinných a proti českých agend. Vzácně potkáte umělce, který by stál na opačné straně a pokud k tomu dojde, stane se pak terčem nevybíravých útoků od většiny svých kolegů.
Položme si tedy otázku, má stát podporovat umění, když oni příjemci peněz z daní běžných Čechů, pak urážejí jejich zemi, podporují agresivní imigranty, a ostentativně pohrdají českým národem a českou zemí. (jistě můžete namítnout, že většina z nich Češi přece nejsou a tak slouží globalistické agendě svých soukmenovců a druhů z globálních elit) Má tedy český stát (města) podporovat galerie DOX, brněnská divadla s perverzními festivaly, či různé etno a gender trachtace urážející stát, nebo běžné heterosexuální Čechy, či agresivní proti rodinné a proti české „umělce“ jako třeba E. Janečková, A. Geislerová, O. Sommerová, či D. Černý apod?
Odpověd je jasná. Ne, vždyť si tím řeže větev, na které sedí!
Ať jejich diváci, čtenáři atd posoudí, zda a kolik jsou ochotni za jejich výkony platit z vlastní kapsy. Pokud se dokáží svým výkonem sami uživit (bez veřejných peněz), pak jsou umělci. Jinak ať jdou smažit hranolky do KFC a své umění provozují jako koníčka za své a ve svém volném čase (jako to děláme my ostatní!!). Když totiž stát těmto parazitům odřízne jejich bezplatný a bezpracný zdroj obživy, pak oni nebudou mít ani čas na podporu radikálních politických agend! Navíc by se ukázalo, že většina těchto menšinových umělců postrádá jakýkoliv umělecký talent a ví to. To je ostatně jeden z důvodu jejich radikalismu a pohrdání normální většinou, která je živí (uvědomění si jejich vlastní průměrnosti, v nich plodí nenávist k těm, co je živí)… a primární závislosti na státu, který jim podporou jejich „umění“ zajišťuje bezpracný a klidný život a oni mohou volný čas (který by normálně museli věnovat obživě) věnovat právě rozvracení státu, který je živí.
Nicméně to neznamená, že by český stát neměl podporovat skutečnou a pro národní kulturu. Stát určitou kulturu podporovat může a má. To jsou třeba tradiční místní folklor (Morava, Domažlicko apod.) Stejně jako skutečné umění, které v lidech probouzí estetické cítěni a mravnost, (Třeba A. Dvořák, L. Janáček atd) nebo lokální, či národní uvědomění (L. Janáček, B. Smetana atd) . Povšimněte si, že se na rozdíl od předchozí skupiny jedná vesměs o etnické Čechy….a současně jejich umění je vysoce nadčasové a uznávané v celém světě bez rozdílu! Dvořákovou hudbu budou lidé s nadšením poslouchat i stovky let po jeho smrti, nad „uměleckými“ díly D. Černého budou běžní lidé, ale i skuteční vzdělanci ohrnovat nos již za jeho života a za 5 let po jeho smrti po něm pes neštěkne….
Nebo kulturu spojenou s podporou českého národa a státnosti a tradičních hodnot chování a jednání. (rodina, úcta k národním symbolům a české státnosti, úcta k rodičů a starším atd.)
Jenže proto je potřeba, aby se do vedení země dostaly skutečně české elity, nikoliv současní služebníci pravdy-lásky a jejich zahraničních pánů!
Aron G.