Každý jistě někdy četl, nebo slyšel o tom, že Izrael žádá nějakou zemi o vydání nacistických zločinců a většinou mu bylo vyhověno. Jak to ale je naopak?
Polské úřady žádali v roce 1998 Izreal o vydání židovských zločinců obviněných ze zločinů komunismu. Tel Aviv to považoval tehdy za „nepatřičné“!
Polské úřady se v roce 1998 rozhodly konečně pohnout v případě vydání komunistických zločinců, kteří se v padesátých letech minulého století aktivně podíleli na masivních zločinech proti polskému civilnímu obyvatelstvu a nekomunistické inteligenci.
Prvním z nich byla tehdy v Oxfordu žijící Helena Brus a v Izraeli žijící Salomon Morel.
H. Brus byla primárně viněna, že vydala nelegální příkaz k zatčení velitele Polské domácí armády A. E. Fieldorfa, který byl následně odsouzen k zinscenované procesu k smrti a v roce 1953 oběšen.
S. Morel byl zase velitelem koncentračního tábora Swietochlowice, kde zahynulo po válce nejméně 1500 osob, většinou civilistů německé národnosti. Komandant Morel byl proslulý svojí brutalitou a osobně vlastní rukou ubil, či zastřelil nejméně desítky vězňů, vesměs nevinných civilistů. Na což existují očití svědkové.
Celá událost je pozoruhodná tím, že se v obou případech jedná o osoby židovského původu a otevírá to otázku (která je ze záhadného důvodu tabu) o účasti Židů na komunistickém teroru a represích nejenom v Polsku, ale i v celé střední a východní Evropě včetně bývalého SSSR.
Ostatně dcera generála Fieldorfa o tom mluvila zcela jasně „ stalinská tajná policie byla jednoznačné ovládaná Židy“…“všechny osoby zúčastněné na zatčení, mučení a popravě mého otce byli Židé a většina skončila v Izraeli“… „stále čekáme od Izraele omluvu“, dodala dcera popraveného polského vlastence.
Izrael přirozeně žádost polských úřadů o vydání Morela odmítl, prý se nejednalo o genocidu, ale nevýznamný akt, který je již promlčen. Bylo by zajímavé sledovat, co by se dělo, kdyby izraelské úřady žádaly po Polsku vydání nějakého polského zločince, který se účastnil tzv. „holocaustu“ a Polsko to odmítlo. To by asi bylo křiku o polském „antisemitismu“, ale když mají Izraelci vydat zjevně usvědčeného zločince (a jeho vinu potvrzují i polské židovské organizace), tak nespolupracují a mezinárodní tisk překvapivě mlčel. (proč asi?)
To ale ukazuje jisté pokrytectví izraelských úřadů a organizací k otázce potrestání vážných zločinců. Zločiny proti tzv. holocaustu se trestat mají, ale podobné zločiny jejich vlastních souvěrců naopak mají zůstat nepotrestány.
Není rovněž bez zajímavosti, že oba obvinění se hájili podobně jako nacističtí zločinci. Prý za nic nemohou a pouze plnili příkazy svých nadřízených….
Sára Stein