Před několika dny jsem se zúčastnil vlasteneckého setkání v Příčovech, které pořádala paní Tomková, která vlastní a zachraňuje před spadnutím tamější zámeček. Nebyl jsem sice pozván pořadateli, ale kamarádem, který se akce účastnil. Nicméně akce byla veřejná a vstup byl tedy pro každého.
Akce to byla velmi poučná a demonstrovala, proč je u nás vlastenecké hnutí v tak žalostném stavu a proč to nemůže být v tuto chvíli jinak.
K tomu stačí shlédnout seznam hlavních řečníků akce a jejich příspěvky.
Třeba takový spisovatel B. Kuras ve svém vystoupení řekl, že má 4 vlasti – CR, Izrael, V. Británii a Itálii. Asi podle starého vtipu, čím víc vlastí, tím větší vlastenec. Jen by mě zajímalo, za kterou vlast by šel bojovat v případě sporu mezi CR a třeba Izraelem. Stejně jak může být český vlastenec Kuras současně aktivním členem Liberální židovské unie, která sdružuje občany hlásící se k židovskému vyznání, národnosti nebo původu. Je pan Kuras současně členem nějaké české liberální unie, či italské liberální unie a britské liberální unie když už má ty 4 vlasti? Nic takového o něm není známo…
V podobné duchu se vyjádřil další řečník A. Tomský, ten také má ty dvě první vlasti.
Nikdo z přítomných se tomu kupodivu nepodivoval. To má své vysvětlení, protože většina skutečných vlastenců jsou lidé slušně vychovaní a také naivní, protože čekají, že jejich protivníci budou hrát také podle pravidel, což ale oni nikdy nebudou!
Stejně zajímavý je profil dalšího řečníka sociologa P. Hampla, kde se český vlastenec přátelí s pražským rabínem Bohbotem a propaguje košer pivovar. Možná by se našli i další vlastenci tohoto typu.
Stejné personální obsazení aktivistů „mnohovlastenců“ lze vidět při vzniku a následné zániku většiny vlasteneckých aktivit v posledních letech. Namátkou jmenuji IVCRN, Blok proti islámu, APAC atd. Všechny tyto vzlety a pády nesly společný jmenovatel, byly infiltrovány a zlikvidovány „mnohavlastenci“. Tihle „mnohovlastenci“ od začátku vše ovládali, nebo se zkušenými manipulativními metodami zmocnili kontroly na vlasteneckými projekty a vedli je k cílenému krachu. Byla to náhoda? Asi těžko, pohled do historie nutí naopak konstatovat, že to náhoda určitě nebyla. Není přitom třeba hledat jen v nedávné minulosti, ale i v první republice a hlavně při nastolení komunismu v roce 1948. Tehdy dokonce „mnohovlastenci“ tvrdili, že proletariát nemá vlast. Stejný model se ukázal i po roce 1989.
To vede k otázce, proč se vlasteneckému hnutí daří v Maďarsku a Polsku a u nás ne? Odpovědí je prosté konstatování. Vlastenecké hnutí muže fungovat pouze na národním principu. V. Orbán sice oficiálně říká jednu věc, ale ve skutečnosti dělá něco úplně jiného. Velmi cílevědomě odstranil tyto „mnohovlastence“ z většiny významných úřadů, justice, represivního aparátu, kulturních institucí a státních medií a najednou se nemusí bát falšování voleb, či pokusů o majdan (byť k nim dochází, ale jsou od začátku neúspěšné). Podobná situace je v Polsku, kde patriotistická vláda odstavuje „mnohovlastence“ a jejich proxi poskoky od řízení. Není proto divu, že se obě země staly cílem útoku nadnárodních institucí jako EU apod, které tihle „mnohovlastenci“ ovládají. To je sice pro Madary a Poláky dočasně nepříjemné, ale na druhou stranu to posiluje národní soudržnost.
Poučením pro skutečné české vlastence může být i Slovensko. Tam M. Kotleba a jeho lidé budují národní hnutí na čistě národním principu a jsou mnohém dál než Češi!
Kdyby to tak bylo u nás v CR, pak by třeba SPD (která má řadu rozumných lidí jako třeba poslanec Kobza apod.) nemohla postavit do čela pražské kandidátky svobodného zednáře Berana, nebo majitele nechvalně známě vietnamské tržnice SAPA, který je vietnamského původu (ten prý má také dvě vlasti CR a Vietnam) a asi by nebyl místopředsedou pražské SPD mnohovlastenec R. Vašíček.
Stejně opatrně je proto nutné vnímat i nové hnutí V, Klause Trikolora, které rovněž o vlasti a vlastenectví moc nemluví a zapojení několika podivných mnohovlastenců musí spustit onen pomyslným varovný maják.
Poučením pro všechny, kteří mají rádi svoji vlast a národ a chtějí se zapojit do vlasteneckých aktivit. Vybírejte si pouze aktivity na národním principu a vyhýbejte se těm, které jsou vedena, či infiltrována „mnohovlastenci“. Ty vždy povedou k zániku a jejich cílem je rozvracet národní hnutí a znechutit případné vlastence od společenských pronárodních aktivit. Nezapomínejte, že některé národy a jejich „vlastenci“ mají staleté zkušenosti s rozvracením jiných národů a Češi s tím mají velmi neblahé zkušenosti.
Vlasti zdar!
Jakub Č.