Britský lokální konzervativní politik David Smith z Teeside (Yorkshire), který se krátce po zvolení do místní rady proslavil bojem za genderově neutrální záchody, je nyní vyšetřován policií za pedofilii. Podle policie měl opakovaně sexuálně obtěžovat a osahávat 9 ti leté ditě. Politik sice následně rezignoval na své členství v konzervativní straně, ale místo v městské radě si ponechal. Tím mu nadále zůstává nárok na roční příspěvek 6 378 liber.
Své rozhodnutím zůstat v radě zdůvodnil tím, že byl vždy nadšeným obhájcem místní LGBT+++P komunity.
Je zajímavé sledovat, proč vlastně mnozí politici a aktivisté prosazují různou LGBT++P agendu jako jsou společné záchody, dekriminalizace pedofilie atd. Pro mnohé je to podle všeho osobní zájem, kvůli jejich vlastní sexuální deviaci. Například pedofilní politik má přirozeně zájem mít legální přístup k malým dětem a tak legalizaci pedofilie bude prosazovat pod rouškou boje proti „diskriminaci“. To známe v Západní Evropě již léta, stačí si připomenout poslance strany Zelených Evropského parlamentu Daniela Cohn-Bendita (narodil se v Německu, ale je židovského původu) a jeho známá veřejná prohlášení jako například „Můj trvalý flirt se všemi dětmi získal brzy erotické rysy. Mohl jsem skutečně cítit, jak se mě již pětileté holčičky naučily balit. V roce 1982 v rozhovoru pro media prohlásil: „Když se malé, pětileté děvče začne svlékat, je to fantastické. Je to hra, neuvěřitelně erotická hra.“ Těžko se pak divit, že podpora pedofilie patří k základní výbavě většiny stran Zelených, když jsou plné podobně sexuálně orientovaných politiků.
Stejně zajímavé je sledovat, jak jsou tradiční strany ovládnuty neomarxistickými extremisty. Nejde jenom o britskou konzervativní stranu, ale i o německou CDU, či českou ODS. Byli to právě politici ODS, kdo v CR začali aktivně propagovat LGBT++P agendu a adopci dětí pro homosexuály, než jim tu agendu přebralo Babišovo hnutí ANO. Nyní dokonce Babišova vláda chystá zákony, které mají kritiku podobných deviací zakázat a to vše pod pláštíkem tzv. „předsudečné nenávisti“.
David Kraus